News from Home
Režie:
Chantal AkermanScénář:
Chantal AkermanKamera:
Babette MangolteHrají:
Chantal AkermanObsahy(1)
Avantgardný dokument belgickej režisérky Chantal Akerman postavený na dlhých a statických obrazoch New Yorku, doplnený režisérkou čítanými listami, ktoré jej medzi rokmi 1971 až 1973 poslala matka. (GTS_PUNK)
Recenze (10)
Geniální práce se zvukem. ()
Dveře metra se otevřely, nikdo nevystoupil, ani nenastoupil, dveře se zavřely, metro jede dál. Obrazy nejvšednějšího New Yorku a dopisy plné stesku místo scénáře. Chantal odepisuje, ale její slova v obrazech chybí. Skoro jakoby v nich byla sama uvězněna, paralyzována a němá. ()
Apoteóza města; dlouhé záběry formují scénu, město dodává kulisy, samotní obyvatelé tak můžou sehrát svůj anonymní part. Vždyť dopisy nám skrze "nudné" omílání rodinných událostí jen připomínají, že i životy těch nekonečných neznámých zástupů jsou životy práce, rozchodů, lásky, stesku, nemocí... Nebo je to tak, že film, který sledujeme, je oním zachycením lidí, kteří "museli hodně trpět" a v němž se Chantal pokouší natočit něco, jak se z dopisů dozvídáme, co by mělo změnit náhled na sociální problémy? Film pak nastoluje divákovi docela jiné otázky. Film se však dá (a většinou tak bude čten) číst jako další z řady osobních reflexí autorčina vztahu k její matce, tedy tématu zásadního pro celou filmografii autorky a tématu vzhledem k okolnostem její smrti i osudové (poslední film Chantal Akerman "No Home Movie" je intimním posmrtným dialogem Chantal a její matky, jež zemřela rok předtím a s níž měla vždy intenzivní a problematický vztah. V době premiéry tohoto snímku však Akerman sama spáchala sebevraždu). Dokonálé barvy, subtilní práce se střihem a pravá městská hudební symfonie. ()
Tohle je pro mě už přesně přes čáru: konceptualismus k nekoukání. Jako dokument to obstojí, jako narativní základ pro dílo je to příliš snadné. Ale já mám problém s celým Mekaso/fluxuso/cageo byznysem - je to ten “stroj na dílo” - stačí jeden nápad a máte hotovo. Akerman sice přidává k chladu a odcizenosti obrazů ženskou a domáckou něhu, ale celek totálně uspává. Riziko hypnotického, riziko hranice filmu a vůbec umění. Neshledávám na otevřenosti formy nic a priori poctivého - věřím, že se Akerman v NY sedmdesátek protloukala jak mohla a tomu co dělala věřila, ale ten snobský kšeft, který od té doby konceptualismus a spol. nabalil, mi veškeré peace peace nadšení z tohoto způsobu značně ochlazuje. A kdybych byl zlý ještě trochu, vidím v tomto i přizpůsobivost byť mladistvého eklektika, který dělá to, co se zrovna nosí - v sedmdesátkách koncept, ke konci devadesátek už zmoudřele romantické komedošky. Pro mě k proklikání. ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - nesúťažný výber ()
Tohle by potřebovalo vlastní žánr. Možná už pro něj existuje jméno a já ho jen neznám, ale pro bližší pochopení to tu nazvu jako "pohlednicový film" - film, který je někde mezi poetickým filmem, dramatem, experimentem a dokumentem, ale není pořádně ani jedním a ani dokufikcí, prostě jen svérázně niterným způsobem ukazuje určitou část života autora a vše, co s ní měl spojené. Nemá to vyloženě filmové pojetí, prostě je to jako pohlednice, občas komentovaná skrze dopisy matky Chantal Akermanové a vše, co zde uvidíme, jsou záběry z běžného newyorského života (v 70.letech). Těchto pohlednicových filmů je strašně málo a přitom já je mám hodně rád, jen má málokdo koule se o to vůbec pokusit. Ono to totiž na první pohled působí jako sled náhodných záběrů, který ale má vnitřní smysl, jen je bude nejspíš pro dost diváků těžké ho pochopit, tedy spíš procítit. Mě se to ale povedlo, sice bych některé záběry krapet zkrátil, ale i přes to nemůžu říct, že bych měl problém to dokoukat. Snad jen posledních 20 minut se mi krapet vleklo, vzhledem k tomu, že tam zazní dopisy jen dva, ale slabiny téhle sekvence mi vynahradila skvělá (a pěkně dlouhá) poslední scéna. Důvod, proč nedávám plný počet, tkví v tom, že mi vadilo to zatajování informací důležitých pro pochopení celku. Čtou se jen dopisy režisérčiny matky, ale odpovědi ne, takže pouze z jedné strany můžeme rozklíčovat, že ona je vůči ní přehnaně ochranitelská a strašně jí nutí domů, Akermanová na ni nejspíš nemá čas a je z toho cítit, že mezi nimi jsou nějaké vnitřní neshody, ale hloubku toho všeho si tu nikdo nejspíš nevyvodí. Přímo z filmu se podstatné informace zjistit nedají, sice to tvoří (záměrný) prvek tajemna ohledně toho, jaké byly Akermanové odpovědi a kam se vyvinula ta a ta situace a tohle "mysteriózní" ozvláštnění mi na jednu stranu docela sedlo a bavilo mě si v hlavě třídit informace, ale popravdě si říkám, že bych stejně byl radši, kdyby se dozvěděl i ty odpovědi. Nenarušovalo by to vytvořenou atmosféru, spíš naopak, dost by jí to podpořilo a bylo by to "snesitelnější" i pro širší okruh diváků, ale povedený mi ten výsledek přijde i tak. Jen měl ještě trochu na víc. 4* ()
Možno zbytočne dlhé, inak paráda. Odvíjajú sa tu aspoň dve naratívne a jedna dokumentárna línia. Jedna z naratívnych línii je nám sprostredkovaná cez matkine dopisy, druhá cez miesta na ktoré nás zavádza kamera - tá nám rozpráva o živote samotnej Chantal ale pritom i o vzniku filmu, o miestach ktoré navštívila, práci, rutine a celkovo jej živote v New Yorku. Nádherný záber s predajňou filmu a film labom má podľa mňa až godardovký nádych. Život i film sa tu stretávajú, film je život, život je film(tak je to ale vlastne celý film, sledujeme dlhé zábery cestovania preto lebo sú súčasťou života Chantal v New Yorku, alebo sú súčasťou natáčania filmu a pod.). Tento záber je nádherný. Dokumentárna línia spočíva v impresiách New Yorkského života na konci 70.rokov. Nutno povedať, obrazovo mimoriadne pekných a zaujímavých, obzvlášť ak máte podobne ako ja slabosť pre New York. Môžme tu postrehnúť taký zaujímavý fenomén ako napr. začiatky graffitti, ale aj iné. Ďalšou zaujímavosťou je obsah samotných listov v porovnaní s obsahom filmu a predovšetkým diegetickou zvukovou stopou ktorá čítané slová listu občas preruší.Experiment podobného razenia možno mohol byť mierne kratší, i keď toto môže byť subjektívna výtka. Každopádne originálne a mimoriadne zaujímavé. 5*. Po rozležaní v hlave sa nebojím povedať, že ten film je geniálny. A New York, preboha!! ()
Pohľad belgickej režisérky Chantal Akerman na dva úplne odlišné, ale zároveň podobné životy. Pohľad na život pulzujúceho mesta - New Yorku na konci sedemdesiatych rokov 20. storočia. Pohľad na život jej rodiny a blízkych prostredníctvom listov, ktoré jej z domu pravidelne posiela matka. Dokument z roku 1977 nie je typickým predstaviteľom svojho žánru a určite nie je kúskom, ktorý dokáže osloviť každého. Na svoje si v tomto prípade príde najmä onen povestný náročný divák, keďže snímka je po obsahovej aj technickej stránke poňatá veľmi špecificky. Jej technicko-vizuálna stránka z veľkej časti pozostáva z dlhých statických záberov New Yorku, ktoré sa miestami zdajú byť nekonečné. Dokumentárne obrazy nasnímané ako na povrchu, tak aj pod ním v priestoroch metra, sú doplnené čítanými listami od režisérkinej matky, v ktorých dcére približuje rodinnú situáciu doma v Európe. Listy, predstavujúce hlavnú obsahovú náplň, dopĺňajú spomenutú vizuálnu formu, tvoriac spolu celok, ktorý síce na prvý pohľad vyzerá zaujímavo, ale v skutočnosti je viac-menej iba prázdnou výpoveďou. News from Home je avantgardným počinom, ktorý nesadne každému. Je to dokument dobrý? Je to dokument zlý? Je to dokument? Je to výpoveď? Je to snaha o zachytenie doby? Ťažko povedať. Obrazy New Yorku v ňom sú neraz vynikajúce, zachytávajúc špinavé, ale filmovo mimoriadne atraktívne obdobie tohto mesta (sem-tam to vyzerá na pokračovanie rok predtým vydaného kultového kúsku Taxi Driver). Listy Akermaninej matky splývajú s prirodzeným zvukom rušných ulíc a zákutí. Škoda, že ako celok dokument tak povediac nefunguje. Je zrejmé, že jeho výsledná podoba predstavuje zámer autorky, ale ak by bol poňatý dynamickejšie, bez viacerých hluchých miest a dlhých statických pasáži, možno by vyznel oveľa lepšie. Ktovie. ()
R.I.P Chantal Akerman. ()
Šestá půlhvězdička je za poslední záběr. ()