Postava k podpírání

Pavel Juráček byl zkrátka vizionář a unikátní osobnost. Jeho prvotina Postava k podpírání je plná absurdních situací a narážek na nejen tehdejší komunistický režim (jeho alegorické podobenství platí v jakékoliv době). Ve stejný den jsem četl i literární scénář (který se liší jen nepatrnými detaily oproti filmu) a poté si pustil film, který navíc obsahuje i vynikající hudbu Williama Bukovýho. Pavel Juráček měl velice osobitý a autorský styl psaní i natáčení, které potom naplno zúročil ve svém geniálním díle Případ pro začínajícího kata. (23.03.2016)

Skvěle zpracované, místy absurdní, na dobu vzniku přímo vynikající. K dalšímu pochopení okolností je dále doporučována kniha Deník od Pavla Juráčka. Skvěle natočeno v estetickém směru, místy připomína trochu neorealismus. Po prvním shlédnutí dávám zatím 3*, které nejsou mé poslední slovo k tomuhle filmu ;) (06.08.2005)

Z Postavy k podpírání jsem měl dojem, že čtu rekonstruovaný deník, který kdosi polil a pak slepené stránky co nejopatrněji roztrhal. Zbylo mnoho, samé otázky… (A pak jsem si říkal, nebyl-li to snad deník Juráčkův…) „Nejde mi to. Píšu a mám pocit, že křísím mrtvolu. A je mi líto zahodit tento poslední sešit.“ (18.10.2015)

Tři hvězdy - adekvátní hodnocení pro tento sice zajímavě natočený, však z dějového hlediska naprosto praštěný snímek. Ano, je to umění, krásná abstrakce, však já nepatřím mezi lidi, kteří při sledování podobných experimentů mají pořebu plesat. Já nejsem z těch, kdo dostanou orgasmus při pohledu na zazděné okno. Tu paralelu s komunismem tam nevidím, já v té době nežil. Pointu jsem nepochopil. Ještě, že to bylo tak krátké! Možná na mě jenom trochu zapůsobil určitý product placement. Jdu si půjčit kočku. (31.01.2015)

Jako bych viděl filmem přečteného Kafku. Juráček se Schmidtem si dali pozor, aby nic ve filmu nebylo nepůvodní a konečný tvar, to je jako škola filmu. Formální a stylistická jazyková syntéza jako učebnice filmařských možností založená na geniálním Juráčkově scénáři. Film jako literatura. Zde to působí přesně. A nemusíme číst slova a obracet stránky, zde se ukazuje, proč vlastně byl vynalezen film, který disponuje nenahradielným a zvláštním kouzlem zkratky. Zkratky a kouzlem nedořečení. Míň je víc, nebo také víc nevyřčeného je i víc. A míň na délce, míň na prostoru, nejvíc na náplni. Jestli v nějakém díle je ukryto tajemství filmového vynálezu, tak zde. Ten, kdo je pod ním podepsaný, je nezpochybnitelný mistr. Mistr z mistrů. (24.05.2009)