Postava k podpírání

Juráček dokázal s až skličující efektivitou vystihnout tichou absurditu labyrintu byrokracie. Za její lidskou tváří dlí apatie nulového pochopení i nervozita z obavy neustále hrozícího odhalení nesmyslnosti celého aparátu. Nicméně ta půjčovna koček zní jako super byznys model (teda když si odmyslíme náturu koček). (30.09.2023)

Absurdní historka kolem půjčovny koček obsahuje ještě pěkné množství drobnějších absurdit. Kameraman Jan Čuřík si dal mimořádně záležet, za pozornost stojí také střih a zvuk. Bohužel i jako úplný laik musím uznat, že digitálně restaurovaná verze vypadá mnohem hůře, než ta, co jsem před pár lety viděl v televizi. :( (05.02.2015)

To je kafkovština..................mám rád filmy kdy nevím zda je magor autor, nebo já,případně oba................................Mimochodem................................ Felinoterapie je jednou z forem tzv. zooterapie, při níž se léčebně využívá vzájemného působení člověka a zvířete, respektive člověka a kočky. V Americe má tento obor více než dvacetiletou tradici, a s prokazatelnými výsledky. Blízká přítomnost zvířete totiž u člověka navozuje pozitivní emoce, čímž dokáže výrazně přispět k lepšímu účinku další léčby. Zanedbatelná není ani stimulace přímým kontaktem se zvířetem. Může prokazatelně snížit krevní tlak či zvolnit srdeční činnost..................................Takže panJuráček vlastně předběhl dobu,jen si to měl nechat patentovat. (16.06.2009)

Film začína pomerne tradične, zrazu prekvapí hrdinovou prechádzkou po meste, kde v krátkych úsekoch počujeme ľudí okolo neho hovoriť, že už "tomu" nerozumejú. Táto sekvencia je geniálna. Potom však prejdeme do čisto kafkovskej narácie a absurdné scény sú čím ďalej tým absurdnejšie. Je to však väčšinou stále rovnako geniálne, ako spomínaná sekvencia. Asi by ma táto látka viac potešila v dlhometrážnej stopáži, potenciál je tu veľký. Jeden z najzaujímavejších filmov českej novej vlny, ktorý je zároveň čistým artom a výbornou absurdnou zábavou. Sakra ale mňa by skutočne zaujímalo, kde tá požičovňa zmizla a čo hrdina urobil s kočkou. (27.04.2015)

Predstavte si, že si niečo požičiate na určitý čas. Za nevrátenie veci načas hrozia pokuty. Zrazu ale možnosť vrátiť požičané zanikne, ostane len hrozba stále narastajúcich sankcií. Snaha o nápravu tohto stavu končí v preplnených čakárňach. Stiesnene pôsobia chodby všetkých inštitúcií určených pre ľudské dobro a spravodlivosť. Architektúrou, atmosférou i osadenstvom pôsobia skôr ako psychologické mučiarne. Zdĺhavé vybavovanie vedie iba k ďalšiemu telefónu, vyzváňaniu. Rezignácia končí jalovým filozofovaním pri pive a krížovke. Z bývalých známych, čo získali "postavenie" v hierarchii sa obratom ruky stali vysoko postavené persóny, čo si Vás už príliš nepamätajú. Podnetná alegorická úvaha, zobrazujúca už vstupné právo ako niečo systémovo choré, založené na ponímaní živého zvieraťa ako veci, s ktorou je možné v podstate ľubovoľne výchovne nakladať, pričom stačí, že sa vráti živé. Vynikajúci úvod čiastočne otupí hluchšia časť blúdenia chodbami, až príliš verne zobrazujúca otravnosť vybavovania úradných záležitostí. Až tak verne, že stredometrážny film sa miestami stáva rovnako otravným ako návšteva inštitúcie, v ktorej treba vybaviť nejaký papier opatrený pečiatkou. (10.04.2014)