Případ pro začínajícího kata

Pavel Juráček byl skvělý scénárista nevšedních filmů (namátkou Ikarie XB1, Sedmikrásky, Konec srpna v hotelu Ozón), keré mají tu smůlu, že si je oblíbili kritici. Že na ně tvrdošíjně lepí nápis ART a hradbou školometských řečiček se snaží vyvolat dojem, že jsou to filmy pro hrstku osvícených nadlidí. Bohužel úspěšně, takže televize nemají odvahu ty filmy vysílat. Případ pro začínajícího kata má ke vší smůle ještě punc depresivní politické kafkárny a to je v očích většiny diváků rozsudek smrti. Proto je třeba dodat, že je kromě toho taky zábavný, hravý a hýřivě fantastický, aniž by tím svůj hlavní záměr jakkoli šidil - třeba při scéně u soudu jsem se smál a současně mi běhal mráz po zádech. V Gulliverově bloudění zemí Balnibarbi a létající Laputou si IMHO najde něco každý, kdo kdy vězel v osidlech jakéhokoli dogmatického systému "převýchovy". A je vcelku nepodstatné, zda to byl komunismus, fašismus, organizované náboženství nebo obyčejné školství. 80% (22.01.2007)

S tímhle dílem mám docela problém. Oceňuju, jaké má film poslání, jakou satirickou kritikou a narážkami se prezentuje, činí tak ovšem formou celkem nešťastnou a neefektivní. Příběh je místy dost nesrozumitelný, zdlouhavý/nudný a jako celek příliš nefunguje. Samotnou kapitolou je jeho zábavnost. Já osobně proti absurdnímu, černému či ironickému humoru nic nemám, ale během sledování Případu jsem se zasmál přesně jednou (viz hláška:"Víte co to je kapavka princezno? To je nemoc, kterou jsem měl třikrát"). Ne že bych nerozpoznal místa, kde by se dalo té či oné situaci zasmát, ale mně jednoduše vtipné nepřišly. Proč? Protože byly mrazivě pravdivé a reálné. Většina obecenstva, která se mnou film sledovala, se u něj smála jak u veselohry století, až jsem pojal podezření, že ty narážky a náznaky vůbec nechápe. Zkrátka filmu chybělo to "něco", co ve mně vyvolávalo třeba jako ve Spalovači mrtvol depresi a úsměv zároveň, u Případu pro začínajícího kata jsem cítil jen to první. A jak si tak čtu komentáře některých recenzentů, zdá se, že tady na čsfd máme spoustu velkých odborníků na Kafku, jehož odkaz se podle nich nejspíš ukrývá v každém druhém snímku tohoto období. (23.06.2012)

Ach, já už pomalu nevím, co k takovým podobným filmům ze šedesátých let psát. Ony jsou všechny v podstatě... stejné, tak tíživé, a přece jedinečné, když se podívám kupříkladu na Starce na chmelu, působí jako dlouho očekávaný zázrak. Poučka, kterou stále opakovala moje maminka, je zkrátka universální a dá se aplikovat i na film: "Je to hřích v době Beatles a Rolling Stones blbnout lidem hlavy písněmi o kotěti v botě." (27.05.2010)

"To je tak krásný film, že by ho snad zakázal i Dubček...". (František Vláčil). Životní dílo jednoho skoro zapomenutého génia zničeného dobou a životní marností, v níž se ztrácí obyčejná krása bytí, najednou již nelze tvořit ani sdělovat, je strašně těžké, či dokonce nemožné, něco pevně uchopit a prožít...i když je vše na dosah. (10.12.2018)

Po prvom zhliadnutí 8/10, no film si pravdepodobne pustím ešte niekoľkokrát, pretože mám pocit, že som ho neuchopila tak komplexne, ako bol zamýšľaný. Každopádne ide o výbornú alegóriu so surreálnymi prvkami, vyšperkovanú niekoľkými skvostnými monológmi a podmanivou atmosférou. Podobnosť s Postavou k podpíraní do očí bijúca, no Postava sa mi zdala ešte o kúsok výraznejšia a prepracovanejšia. Človeku sa až natíska otázka, kde udělali soudrozi z NDR chybu, že kedysi sa u nás točili sofistikované diela, ktoré svojich divákov učili a nútili napraviť si optiku, ak chceli filmu rozumieť. No a teraz...teraz máme tri diely Babovřeskov. (13.03.2016)