Případ pro začínajícího kata

"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. (16.10.2015)

No, filmy pred lety uzavrene v trezoru maji vzdy vyssi hodnoceni. Pouze spekulace, jak moc objektivne to je hodnoceno... Pripad pro zacinajiciho kata je urcite remeslne velice dobre zvladnuty film a pro Lubomira Kostelku se jedna o jeho zivotni roli. Scenar je vsak hodne nudny a divny, malokdy na sebe uplne navazujici. Oproti nametu, ktery je si myslim dany jasne. Trosku mi film pripomina nektere absurdni dila z dilny Bunuela, pokud se vsak nevyhnu nejakemu srovnani, tak tento film skonci hodne pozadu... (29.10.2011)

Jeden z nejlepších českých filmů nové vlny 60. let režiséra Pavla Juráčka, podobenství, jež dodnes neztratilo nic na svém kouzle i provedení. Díky určité zásadovosti režiséra Pavla Juráčka se mu moc filmů natočit nepovedlo - znelíbil se totiž svými přímými názory stranické garnituře, takže měl o práci nouzi, a hlavně ve filmařině. Přesto to, co zůstalo, patří k nejlepším českým filmovým dílům, a Případ pro začínajícího kata, jehož prvotní název zněl Krajina vlídných bludiček, pak k vrcholům toho, co u nás kdy bylo natočeno. černobílé podobenství je totiž natolik mnohovrstevné, že si na film můžete dívat stále znovu a vždy objevíte nové roviny a nové myšlenky. Příběh vychází volně z Gullverových cest do Bilnibarni a Laputy. Muž - Gulliver - se podivným způsobem dostane poté, co přejede oblečeného zajíce s hodinkami, do zvláštní krajiny, kde potkává lidi svého mládí. Ti ho však nepoznávají a žijí jiný život. V této krajině jsou i další zvláštní věci, např. se tu jeden den v týdnu nesmí mluvit, aby se nevyčerpal vzduch. Najdeme zde akademii vynálezců, jejichž přístroje na ruční pohon dávají tušit, že zde čas začal běžet pozpátku. Než se mu podaří utéct, zažije ještě mnohé a podivnější příhody... I když zde najdeme hodně paralel vůči tehdejšímu komunistickému režimu, nejde jenom o ně. Díky určité nadčasovosti v dalších tématech (pokrytectví, snobismus, ale i sny, touhy a přání) má snímek co říci přemýšlivému divákovi i dnes. Nehledě na skutečně precizní zpracování, herecké výkony, práci se zvukem, hudbou (najmě tou v pozadí, třeba pokud jde o písničku, zpívanou dětskými hlásky, a její text), kamera našla nejlepší možné exteriéry. (31.03.2012)

Mnohem víc než u jiných filmů lituji toho, že jsem nečetl "předlohu", totiž Swiftova Gulivera - to by mi asi pro náležité docenění filmu hodně pomohlo. Znám z knihy jen nepatrné úryvky, které mě ale ohromně překvapily geniálním satirickým ostrovtipem a neuvěřitelnou nadčasovostí tohoto díla ze (jestli se nepletu) 17. století. K filmu samotnému: svým způsobem unikátní, scénicky moc hezky udělané dílo. Ohromně se mi líbil začátek, dokud je Guliver ještě v tom domě a mluví k divákovi jako vypravěč. Pak už jsem se poněkud ztrácel v rozbitém sledu metaforických, absurdisticky laděných scén. Jednotlivě jsem si je vychutnával, ale postupně jsem upadal do stále větší únavy, pokud jde o postižení celku. Ne že by společensko-politická výpověď nebyla zřetelná, ale prvoplánové politikum mi tady nestačí. Takhle vnímám Juráčkovo opus magnum jako vcelku méně zdařilé než Postava k podpírání, ačkoli závada může být "v mém přijímači". Rozhodně to stojí o několik pater výše než Každý mladý muž. Zvláštní je, že jakási topornost Juráčkova vyjadřování, kterou vnímám u všech těchto tří filmů, mi u Každého mladého muže připadá jako ryzí neumětelství vyrábějící paskvil, kdežto tady jako osobitý rys díla, u Postavy k podpírání dokonce jako "to pravé". Mimochodem, zaregistrovali jste v Případu pro začínajícího kata muže s kočkou v aktovce? Jo, je to on. PS: Děkuji Augovi za mimořádně přínosný komentář - referát. (25.03.2011)

Po prvom zhliadnutí 8/10, no film si pravdepodobne pustím ešte niekoľkokrát, pretože mám pocit, že som ho neuchopila tak komplexne, ako bol zamýšľaný. Každopádne ide o výbornú alegóriu so surreálnymi prvkami, vyšperkovanú niekoľkými skvostnými monológmi a podmanivou atmosférou. Podobnosť s Postavou k podpíraní do očí bijúca, no Postava sa mi zdala ešte o kúsok výraznejšia a prepracovanejšia. Človeku sa až natíska otázka, kde udělali soudrozi z NDR chybu, že kedysi sa u nás točili sofistikované diela, ktoré svojich divákov učili a nútili napraviť si optiku, ak chceli filmu rozumieť. No a teraz...teraz máme tri diely Babovřeskov. (13.03.2016)