Castle Rock

Zo začiatku to vyzerá, že nás Stephen King zavedie do mestečka, ktoré je tak trochu v štýle Twin Peaks. Pohnutá minulosť, zvláštne príbehy niektorých obyvateľov, podivná atmosféra. Alebo niečo v štýle Batesův motel. V 8. časti sa tento nádych rozmetá určitými časoprostorovými výletami. 9. a 10. diel sú už čisto v štýle J. J. Abramsa. Teda niečo zo Ztraceni a ešte viac z Hranice nemožného. Mix, ktorý pôsobí veľmi rozťahano vďaka zbytočným odbočkám od hlavných postáv. No a hlavné postavy majú bohužiaľ kvalitu, ktorá by zodpovedala vedľajšej postave v kvalitnom seriále. Najväčší zárez je však fakt, že Castle Rock okolo hororu krúži naďaleko. (17.01.2019)

Presne tohle je moje oblibene mysteriozni serialove zradlo, ktere jsem ze zacatku hltal na 100%, ale s blizicim se koncem serie to bohuzel ztraci tempo a kvalitu. Mno, a pokud si to kvalitu neni schopne udrzet ani po jednu serii, nema smysl ocekavat serii druhou. JJ Ambrams na produkcni zidli se nezapre, stejne jako Lost to dokaze zaujmout nastartovanim zahad, ktere ale nedorazi do dustojneho konce. 7/10 (06.10.2018)

Castle Rock je ako väčšina diel Stephene Kinga trochu strašidelný, trochu napínavý ale hlavne mysteriózny seriál, ktorý má skvelú atmosféru, avšak trochu nevyužitý potenciál, ktorý mohol ponúknuť nepochybne viac. V každom prípade sa budete musieť pri jeho sledovaní zamýšľať a rozhodne nenadchne každého. Nie každý vie oceniť povedzme alternatívnu realitu či Kingovský príbeh, preto neprekvapuje, že mnoho divákov seriál pravdepodobne nepozrie celý. Seriál na hranici 4 a 5 hviezdičiek. (12.10.2018)

Po Stranger Things přichází další seriálový ohňostroj nostalgie, který se tentokrát odehrává ve fikčním světě utkaném z nejlepších nočních můr Stephena Kinga.. Pro kingofily téměř orgastická záležitost, rozhodně i famózně odehraná, u níž však navýsost oceňuji tu odvahu tvůrců důsledně budovanou téměř plíživou atmosféru plnou strachu a okusování nehtů zbortit twisty posledních dvou epizod.. (08.01.2019)

Billa Skarsgarda do každé rodiny, ale silně mě zklamalo, že místo opravdového konce se rozhodli pro zadní vrátka. A po přečtení rozhovoru s tvůrci a druhém shlédnutí mi přijde, že ne že by si otvírali vrátka, ale spíš že ve stylu J. J. Abramse a jeho Ztracenců záměrně nemají ucelenou vizi, o čem vyprávějí (takové ty kecy typu "je to na divákovi, jak si to vyloží, a my vlastně nevíme, jak je to správně"), a snaží se pouze být tajemní jak hrad v Karpatech bez narativního účelu, což je autorský přístup, který mě vysloveně se*e, mimo jiné proto, že to shazuje a ponižuje divákovu snahu pochopit vnitřní fungování toho magického fikčního světa. Jak si mám užít hledání klíče, když ho tam tvůrci odmítli schovat?! Dang it. P. S.: Melanie Lynskey rules a Waitsovu píseň "Clap Hands" jsem po dokoukání seriálu poslouchala asi deset hodin v kuse a teď ji mám nastavenou jako budík, aby neminul ani jeden den, kdy bych tuto píseň neslyšela. P. P. S.: Je rovněž možné, že jsem idiot a ještě k tomu slepý idiot, neboť že má Billova postava každé oko jiné barvy jsem si všimla až při druhém sledování a až u předposledního dílu. A to jsem po většinu času zírala hlavně na něj, co si budeme povídat. (19.09.2018)