Krvavá svatba

Krvavá svatba Carlose Saury je filmovou adaptací baletního představení Antonia Gadese, jež bylo stvořeno podle stejnojmenné divadelní tragédie ve verších Federica Garcíy Lorcy z roku 1931 (a navíc jeho vraždou, spáchanou frankisty, víceméně započala španělská občanská válka). Premiéru měla Lorcova hra roku 1933, Gadesovo baletní představení roku 1974. Gadesovi se podařilo zachytit to podstatné z Lorcy: život, vášeň a smrt a magicko-náboženský význam symbolů. Ostatně, tanec v Gadesově pojetí - to značí balet vyvěrající ze zápalu a lásky flamenca - obsahuje výrazné magicko-rituální gesta a pohyby, uchvacuje a podmaňuje, a s obřadní důstojností vykonává potřebné úkony lidského života a smrti, touhy, pochybení a očištění, hříchu a jeho napravení. Kůň je mužskou sexualitou, nůž je předzvěstí smrti a tajemství podstaty Lorcovy tragédie se odhaluje ve slovech ukolébavky. Saura pojal adaptaci jako zkoušku a seznámení s flamecovou osobností největší velikosti, Antoniem Gadesem, jenž svět vlastně seznámil s vášnivým prožitkem flamenca. Taneční představení je působivé, společně se zpěvem odhaluje emoce, pudy, smyslnost, vroucnost, bezhlavou lásku a hrdost, jež touží být důstojností. Z představitelů zkoušky v tanečním studiu: tak vášnivě toužící Leonardo (vynikající Antonio Gades, vedoucí souboru), prudká a Leonardem náhle přitahovaná nevěsta (velmi dobrá Cristina Hoyos), přívětivější, přesto hrdý a energický ženich (dobrý Juan Antonio Jiménez), nože odmítající ženichova matka (Pilar Cárdenas), Leonardova manželka a sestřenice nevěsty (vynikající Carmen Villena), zpěvačka ukolébavky (Marisol, tehdejší Gadesova milenka), zpěváci ke svatbě zvoucí (José Mercé a Gómez de Jerez). Krvavá svatba je především baletním představením, vášnivým a důstojným, oslavujícím jak krásu lidského života, tak lidské emoce, a uhranutým smutkem smrti, to vše představuje flamenco v jeho slávě a magicko-náboženské obřadnosti. Film tady hraje jen nepatrnou úlohu, tanec si musí vystačit s minimem slov (prostřednictvím písní), jeho prostředkem je pohyb a výrazy gest i pohybu, neboť samotná existence je pohybem, kdy je znovuposvěcován lidský život. Pozoruhodný taneční požitek. (17.10.2022)

Nechci-li si hrát na snoba, musím dát jen tři hvězdičky. Je to příliš lyrické a příliš fádní; člověk by musel nejdřív znát předlohu, aby pochopil děj samotného baletu. Proto jsem nepochopil tu scénu s kolébkou, nalíčení baletek bylo takové, že všechny (tři? nebo jen dvě?) vypadaly stejně. Dlouho nebylo jasné, který z těch dvou kohoutů na jednom smetišti zhyne, nakonec se zapíchli oba dva. No, budiž. A nesporný klad: hudební, resp. zvuková stránka filmu. Klasický španělský balet mě bere mnohem víc než nějaká americká postmoderna. Prvky různých lidových tanců (zde především flamenca), v nichž se kromě kytar objevují jiné doprovodné nástroje jen sporadicky a kde velkou roli hrají prosté zvuky tvořené dupáním, tleskáním a louskáním prstů, to je ohromně živočišné a strhující. Toho shlédnutí nelituji. (11.09.2014)

Profesionální choreografie, procítěný tanec... To mě upoutalo jen na pár okamžiků a pak jsem jen čekala, kdy vše vygraduje do strhující scény. Ta ale nepřišla. Mě tam chyběla návnada, na kterou by se dal divák chytit. A pak jen škub! A propadl by filmu. Já jsem to vnímala jako surový materiál, jako neotesané dřevo, na kterém je ještě moc práce. Nudilo mě to. (10.12.2010)

Ve Španělsku jsem nikdy nebyla, španělsky neumím, ale flamenco miluji ... Tímto temperamentním a ohnivým tancem se dá vyjádřit tolik!! emocí. Ten rytmus mi rozbuší srdce a já zůstávám fascinovaně hledět jak pouhým tleskáním vygraduje síla pohybu v gejzír strhující vášně. Vynikající Carlos Saura dokázal stvořit jedinečný filmový počin o tanečním souboru nacvičující nádherné představení zajatého ve víru španělského flamenca ... alespoň pro mě. Všechno to vypadalo jako zkouška - trénink, kdy se herci - tanečníci poctivě nalíčili, oblékli do kostýmů a po úvodním rozcvičení se pustili do příběhu. Člověk nemusí rozumět řeči, stačí k tomu poslouchat hudbu a vnímat drama nešťastné lásky ztvárněné živelným a nespoutaným tancem. (20.07.2014)

Hovadina na entou...Prvních 20 minut shlédnete jak se tanečníci líčí,dalších 20 minut jak dokolečka zkoušejí figury,a zbytek nezáživné zkoušky , kde polovinu doby čučí ostatní na jednu tanečnici, s konečnou zpomalenou pantomimou jak se dva sokové s kudlama v rukou navzájem zabijou,aniž by se dotkli jeden druhého...Tomuhle říkat film je zhovadilost...Teď už můžete po mne házet kameny...:-) (24.03.2014)