Reklama

Reklama

Sladké chvíle

  • Španělsko Dulces horas (více)

Obsahy(1)

Dramatik Juan (Iñaki Aierra) je posedlý svou vlastní minulostí, svým dětstvím z období španělské občanské války. Napíše proto hru, která obsahuje scény z jeho dětství, a zkoušená hra spolu se vzpomínkami naplno odhalují jeho oidipovský komplex. Aneb jiný způsob Carlose Saury k reflexi občanské války a frankistického režimu. (tomtomtoma)

(více)

Recenze (4)

kobejn 

všechny recenze uživatele

Tento film, který byl uveden ve filmovém klubu čt někdy v roce 95, sem viděl až nyní. Byl to poslední výrazný rest, co jsem měl. ČT tehdy uvedla filmy - Pláč pro banditu, Hon, Peppermint frapé, Doupě, Anna a vlci, Sestřenice Angelika, Eliso, můj živote, Zavázané oči, Maminka slaví 100. narozeniny, Rychle, rychle!, Sladké chvíle, Temná noc a Střílej. Seděl sem tehdy každé pondělí u televize a díval se. Tento film jsem tehdy neviděl. Proto ten rest. Tento film bych přirovnal například k Allenovým filmům Annie Hall nebo Zlaté časy rádia (samozřejmě bez Allenovského humoru) - jedná se o podobné, na vlně nostalgie, se nesoucí meditativní, typicky Saurovské vzpomínání - příjemná vzpomínka na zlaté časy Saurovy. ()

pevico 

všechny recenze uživatele

Juan je autorem hry Sladké chvíle..a díky ní se dozvídáme, jaké prožíval dětství. Sladké chvíle totiž vypráví právě o jeho mladých létech, jeho prvních sexuálních zkušenostech, jak prožívala jeho rodina válku a v neposlední řadě se dozvíme, jak zemřela jeho matka. Zajímavý kousek, který ovšem zůstává poněkud pozadu za ostatními filmy C.Saury, které jsem viděl. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Pekny film. Ten syn sa prilis upal k matke. Potom- urcite v strachu z kastracie - sa postupne od nej odputal, a zmieril sa s konkurentom - otcom. Ja zrovna nie som psycholog ani psychiater, no viem - mam skusenosti zo psychologie a z posedenia s pacientami - ze sa takto u mnohych ten ich komplex vyriesil. Maximalne hodnotenie  nedam, lebo ten Juan sa az prilis utapal vo vlastnom detstve, v ktorom navyse figurovala spanielska obcianksa vojna   : 89 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Sladké chvíle jsou posedlostí minulostí v oidipovském puzení. Vzpomínky se prolínají se vzýváním minulosti i s rekonstrukcí, či přesněji s reaktualizací minulosti. Carlos Saura vyšel ze svých osobních zkušeností, právě zde nabývá význam jeho mínění, že dětství z valné části nebývají šťastná (trauma je přítomno), přesto však zároveň nabízejí i nezapomenutelné okamžiky, jež poznamenávají život budoucí, a jsou zabarveny hýkáním sentimentu. Vzpomínky nejsou spolehlivou zárukou zaručenosti, jsou zidealizovány a laskány pro nevšední pocity smyslnosti, oidipovské puzení nedostalo možnost k přirozenému vývoji, a proto se později s největší pravděpodobností stalo posedlostí. Rekonstrukce minulosti se stala vítanou možností pro ony "saurovské" reflexe španělské občanské války, jízlivé a sarkastické. Obrazy Tea Escamilly jsou pečlivě uspořádány až do nejmenších detailů, lahodí zraku, mísí čas, vyjevují touhy. Oidipovské puzení však nakonec slaví svůj sladký triumf: v muži spojí dítě a dospělého muže láska vzájemná, tedy dostávaná i dávaná. Hrdinou v oidipovské posedlostí minulostí je Juan (Iñaki Aierra, jako malý ve vzpomínkách Pablo Hernández Smith), dramatik a scénárista svých vlastních vzpomínek, jichž se sám herecky účastní, aby mohl znovu prožít nejpůsobivější okamžiky svého vlastního života, aby se vrátil a ztotožnil se svou vlastní minulostí. A dostává zpět mnohem více: skutečné naplnění oidipovského puzení. Hlavní ženskou postavou je Berta (Assumpta Serna, rovněž v roli Juanovy matky Teresy ve vzpomínkách), herečka ve své zřejmě životní roli. A byť snad musí překonat jisté rozpaky při zjištění skutečnosti, přijímá svou roli vlastně natrvalo. Z dalších rolí: Juanův strýc Pepe ve vzpomínkách i v inscenacích, výchovná náhražka otce (Álvaro de Luna), Juanův strýc v inscenaci Antoñito, frankisticky rozohněný nad rámec své role (Jacques Lalande), dosti lamentující Juanova babička v inscenaci (Luisa Rodrigo), služka Olga v inscenaci (Alicia Sánchez), Juanova teta Pilar v inscenacích (Alicia Hermida), Juanova zasvěcovatelka do života ve vzpomínkách Amparo (Marion Game), Juanova těhotná sestra Marta (Isabel Mestres, a jako malá Magdalena García), bolestivěji "zmizelý" Juanův otec ve vzpomínkách (Pedro Sempson), nebo Juanův kamarád a malíř (Saurův bratr Antonio). Sladké chvíle mají své působivé okamžiky, avšak oidipovské puzení vyznívá prapodivně, byť ze všeho vyzařuje smyslnost. Přesto ve spojení s reflexí frankistické doby může vše dostat jiný význam. Lze uvažovat i soteriologické funkci lásky a ženy, avšak v tom případě je zde pouze jediný a jednoznačný vítěz - žena! ()

Reklama

Reklama