Tančírna

To je prostě pocitový a taneční film, buď vás chytne od začátku nebo už nemáte šanci. Je to hodně divadelní, což mi vůbec nevadí, a vždy si užívám ty geniálně vybrané originální týpky, co tam hrají. Pro tenhle film mám slabost, je humorný, nostalgický, dramatický, podle jednotlivých historických období. Celkově i s hudbou opravdu jedinečný. (06.01.2014)

Poprvé viděno někdy koncem 80. let. Byl to natolik silný zážitek, že i po dalších několika zhlédnutích jsem si přesně pamatovala výrazné typy všech herců - tanečníků a hudbu celého filmu. Úvodní defilé http://www.youtube.com/watch?v=NgVIkli_QlE za zvuků skvělých skladeb J´attendrai od Dalidy http://www.youtube.com/watch?v=kXakHrnsUW8&feature=related a Et maintenant od Gilberta Bécauda http://www.youtube.com/watch?v=p1H_dMrDUNo&feature=related je nezapomenutelné! U tohoto filmu není potřeba slov. Volám BRAVO!!! (12.04.2011)

Dlouho jsme kolem toho filmu jen tak chodil a dělal že ho na gauči nevidím. K tanci totiž nemám až takovou důvěru. Ne, že by se mě tanec nelíbil, ostatně nočních kaberetů na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích jsme s klukama vymetli bezpočet a třeba tanec prsaté Vendy u tyče byla přímo taneční balada. Jenže jakmile má tanec vyjadřovat nějaký příběh či sdělení je zle. Většinou totiž pozoruju baleťákovi vycpaný koule v uplých bílých elasťácích a nebo naprosto nechápu co to skákání do výšky a otočky na jedné noze mají vyjádřit. Navíc když jsem viděl začátek filmu, vybavily se mě vzpomínky na mé pokusy o tanec na diskotéce pro starší táborníky v Ledči. Vždycky, když se šli ostatní kluci připravovat do sprch a házet na sebe tuny gelu a dvě tuny různých vůní, já hrál ještě fotbal s mladšíma táborníkama na škváře v domění, že když budu špinavej a spocenej nebudu muset na diskotéku. Bohužel tyhle diskotéky byly sice nepovinný, ale když někdo nepřišel měl pak celej zbytek táboru kratší večerku. Holky dopadly ještě hůř, ty dokonce nesměly odmítnou žádost kluka o tanec, což bylo, ale pro mě velký plus. No, šel jsem na diskotéku rovnou ze škvárovýho hřiště a fakt jsem se mezi převoněnýma klukama vyjímal. Pak přišla klučíčí volenka a já se rozeběhl samozřejmě k nejhezčí holce tábora, bohužel se mnou ještě tři další kluci, jednomu jsem stačil podrazit nohy ještě při běhu k samičce, ale další dva k ní doběhli se mnou. Vznikla tak situace, kterou bytostně nesnáším, totiž, když oxiduje kolem holky, kterou chci já, ještě nějakej jinej parchant. Okamažitě jsem s obouma vyvolal potyčku ve které jsem oba soky celkem slušně pohaněl. Bohužel nejkrásnější holka tábora mě řekla, že jsem ubožák a bylo po srandě, ale ani tyto krušné vzpomínky na mou tančírnu nezbránily, abych si tu filmovou tančírnu pořádně užil. Úmění v kombinaci s originalitou totiž málo kdy dokážu odolat, ale vždycky umím ocenit ! Sledovat tančírnu je skvělý zážitek mnohem, mnohem lepší než ten můj na táboře v Ledči. (08.08.2008)

...A síce zrovna na tento koprodukčný titul, divák absolútne nepotreboval čítať žiadne (medzi)titulky; čo bolo na jednej strane asi sympatické konštatovanie súčasnej (rozumej: filmovej) situácie, nakoľko sa tým pádom začal vari intenzívnejšie sústrediť len na určité obrazy, no zároveň to, že samotný titul pôsobil snáď ešte oveľa „nemejším dojmom”, než je vôbec práve »Nemý film« sám, tak to už akosi ďalej nepovažujem za najšťastnejšie ["experimentálne"] riešenie zo strany režiséra E. Scolu. • V podstate by sa dalo celkom podotknúť, alebo dokonca i pochváliť, že titulom ma pomerne často sprevádzal i môj najobľúbenejší herec: "Jean Gabin", teda lepšie povedané; v tomto prípade jeho mimoriadne autentický dvojník, ktorý prichádza na scénu oblečený, ako protagonista z titulu: Pépé le Moko, pričom sa ešte zopárkrát následne vyskytol i v ďalších etapových dekádach; začínajúcich od tohto konkrétneho momentu, a končiac až v roku 1983; čiže počas zhruba asi 5.-desaťročí, sa režisér pokúsil zachytiť obdobia rôznych spoločenských nálad; [povedzme napríklad: obdobie II. svetovej vojny]; na čo mimochodom poslúžila len jedna tanečná sál, keď z môjho uhla pohľadu som to najskôr vnímal, ako akési, «divadelné javisko», na ktorom sa vskutku tentoraz vystriedalo asi neúrekom tanečníkov/divadelníkov, ku ktorým som si nielenže nevybudoval žiadny, bližší, citový vzťah či celkové sympatie, ak aspoň nepočítam "Jeana Gabina", ktorého ale nemožno považovať za jednu z ústredných postáv, i keď ho zase rovno môžem považovať za akéhosi sprievodcu naprieč dlhočizným dianím... • Ani častejšie prítomná „Živá hudba” v podaní tu prítomných energických hudobníkov, sa tým celkový môj postoj k danej veci nakoniec nezmení, keďže už podľa konečného (z)hodnotenia tohto titulu, je vari nad slnko úplne jasné, že som pri ňom skrátka pocitovo: pociťoval veľkú únavu, aj keď bol neustále v pohybe. • Už asi nemám ďalšiu potrebu sa viac vyjadrovať k tomuto rozpačitému počinu, v ktorom som i napriek tomu postrehol šikovnejšie poňatú formu spracovania, t.j. počas trvania titulu, totižto nezaznel ani jeden súvislý DIALÓG medzi postavami, a tak namiesto toho sa účinkujúci teda spoliehali iba na svoju "reč tela", ktorou sa ale takmer nikam neposunuli; čo by som na úplný záver prirovnal ku statickému charakteru: dezinfekčného prostriedku, typu DOMESTOS : Let's Dance, à la taliansky spôsob J. Ďurovčíka! (20.09.2023)

Snímek beru jako zajímavý pokus a jako ukázku toho, jak i hudbou a tancem je možné vyjádřit určitou část dějin, popsat je a ukázat, jak se současnost mění a vyvíjí. Přesto absence slov trochu zamrzí a na snímek se nekouká až tak dobře. Chvílemi i budete mít pocit, že jen jako soundtrack by to stačilo. (05.05.2017)