Kam, pánové, kam jdete?

Společenská obuv se sice nejeví nejlepší volbou při pěším zdolávání stovečky kilometrů, ale ujasnění si životních priorit bude bolet, takže přitom se nějaký ten puchýřek ztratí. Na trať se vydal skleslý chlapík, který se pokorně hrbí před krizí středního věku, ale k cíli se blíží vzpřímený muž, který si evidentně hodlá užít první den zbytku života. (04.02.2009)

Osemdesiatkový Karel Kachyňa mi už tak nesedí ako jeho skoršia tvorba. Každopádne príbeh o ľuďoch, ktorí riešia svoje problémy počas diaľkového pochodu je originálny a jedinečný. Skvelý ako vždy, bol herecký výkon Karla Heřmánka, no vo filme sú veci, ktoré ma doslova iritovali ako napr. prerušovanie deja vystúpením nejakej príšernej kapely. Čo tým chcel básnik povedať? (20.07.2023)

Krize středního věku jednoho architekta, který celý život maká jako kokot, zanedbává rodinu, a když se ohlédne za sebou, zjistí, že nic nedokázal a ani si nic neužil. A celý ten jeho život se přeleje do jednoho blbého stokilometrového dálkového pochodu, který je prostě poslední nadějí, jak obstát sám před sebou. Pochod je tím rozhodujícím "mátovým lístečkem", roznětkou k explozi. Po něm už nic nebude jako dřív. Osobní a pracovní problémy, politika, rozpadající se socialistické hospodářství. Ale hlavně spousta srandy. Tragikomedie jak vyšitá. 85% (15.02.2015)

Film, který se mi víc a víc líbí a ačkoliv nikdy nebudu muž ve středních letech, s hlavním hrdinou cítím jako jsem třeba cítíla mnohem mnohem později se Spaceym v Americké kráse. A vidím mezi těmito filmy velkou podobnost: v tom šéfovi, v manželce, v děvence a hlavně v té vzpouře, která se v rozhněvaném muži jednoho krásného dne konečně probudí. A jestli ten vztek spustila prudící manželka, šéf, který myslí jen v dimenzích socialistického bordelu, kolegové ohnutí jak je třeba, toť otázka. Každopádně dálkový pochod se všemi útrapami je krásná metafora života. (15.01.2005)

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80% (30.09.2012)