Kam, pánové, kam jdete?

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80% (30.09.2012)

Společenská obuv se sice nejeví nejlepší volbou při pěším zdolávání stovečky kilometrů, ale ujasnění si životních priorit bude bolet, takže přitom se nějaký ten puchýřek ztratí. Na trať se vydal skleslý chlapík, který se pokorně hrbí před krizí středního věku, ale k cíli se blíží vzpřímený muž, který si evidentně hodlá užít první den zbytku života. (04.02.2009)

A je tu soutěž - poznej film! Indicie-Vyflusanej Heřmánek s vyplazeným jazykem, funí, chůzí připomíná spíš brouka z MIB, co je v lidský kůži poprvý a učí se kroky, celej otrhanej, nohy samej puchejř, je unavenej, nasranej a přesto odhodlanej. Co to je? U týhle scény vždycky brečím smíchy, jak je krásně škodolibě cynická... (20.11.2010)

Slabší film mistra Kachyni. Je zvláštní, jak často filmový tvůrci viděli v Karlu Heřmánkovi proutníka, kterému neodolá žádná žena. Tentokrát se vydal na dálkový pochod se svými kolegy z práce a právě trampoty, kterého ho během vysilujícího šlapání kilometrů potkají jsou náplní filmu, který působí jakoby chtěl být velmi originální, ale přes lepší průměr ho nic nevytáhne. Stereotypní pochod je zpestřen sváděním dívky jeho kolegy a tam bych viděl jistou šanci z filmu si něco zapamatovat, zvláště pokud jste příznivci "bobra" Mirky Pleštilové, ale jako celek to v paměti moc neutkví. Heřmánek a spol jsou tradičně dobří, námět originální, ale zase o nic extra se z pohledu diváckého zážitku nejedná. Vlna podobně laděných snímků ve kterých hrají ústřední roli čtyřicátníci zmítaní krizí středního věku a zvýšeným sexuálním apetitem je asi z filmového pohledu nenávratně pryč a do osmdesátých let zapadá více než spolehlivě. Jenže to všechno odnesl čas. 50% (19.07.2012)

Rozbít sklo! Karel Heřmánek na vyčerpávajícím útěku od manželky, která ho nechápe, od práce, která jej už nenaplňuje a od života, který mu zatím nic velkého nenabídl. Kachyňův film je vynikající kritickou reflexí společenského klimatu druhé poloviny osmdesátých let, kdy se pod tíhou gorbačovské perestrojky hroutil nejen (ne)reálný socialismus, ale prostřednictvím dálkového pochodu také mýtus o krizi středního věku. (16.06.2017)