Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V nemocnici na malém městě se odehrávají převážně příběhy dospělých. Nikdo z nich se zrovna nenachází v úspěšném období života, mají porouchané vztahy, nedaří se jim v práci. Hořkost z nich dělá lidi nepříjemné, a tak i třináctiletý uličník dostává kapky od každého, koho potká. Ne neprávem si vyslouží přezdívku Lže a krade, ale podezření na něj padá i ve chvílích, kdy je nevinný. Jenže zrovna tenhle kluk si usmyslí, že udělá radost jedné smutné holce. A protože je 5. prosince, slíbí jí, že do nemocnice přivede Mikuláše. To ovšem znamená, že se musí dostat ven. A pod bystrým zrakem vrchní sestry to nebude nijak snadný úkol. Tenhle souboj s nejistým výsledkem má ale v závěru jedno jisté – všichni jeho aktéři pomalu otvírají oči a jako zázrakem otvírají svá obrněná srdce a prožijí chvíli vzájemného porozumění. (Česká televize)

(více)

Recenze (162)

helianto 

všechny recenze uživatele

“- Sestřičko, nemám horečku? Pořád slyším zvonění…. Pořád se mi zdá, jak venku někdo vyzvání… - Venku chodí Mikuláš…“ Venku chodí Mikuláš a otevírá lidská srdce, i ta zdánlivě studená, i ta údajně pro kriminál zrající… A mistr Kachyňa nám o tom tiše vypráví, bez zbytečného patosu, s poetikou sobě vlastní. A mistr Hapka kreslí svým klavírem něžné obrázky zimní romantiky, z níž zní to andělské zvonění… ()

arthur.22 

všechny recenze uživatele

Představte si, že ležíte v nemocnici s nepříliš příznivými vyhlídkami, sestřička vám pustí televizi ("Ať tu máte aspoň nějakou zábavu!"), a v ní tohle. Stejné roční období, podobná atmosféra (ta filmová nemocnice je tedy ještě o dost pochmurnější). Absolutní pocit beznaděje, úzkost, sklíčenost. Dalo by se říct, že mistr Kachyňa nám zkouší trochu hrát na city, ale udělal to takovým stylem, že to nikoho neuráží. Během filmu se mu podaří vzbudit ve vás pocit, že kdyby to šlo, jdete toho Mikuláše pro děti shánět sami. Škoda, že se o tomhle neví víc, určitě by si to zasloužili všichni zúčastnění. Takže i když to tak ze začátku nevypadalo, ona sestřička to víc než trefila. ()

Reklama

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Personál dětského oddělení si na noční službě uvědomil, že místo chlastání, pletení, večírků a opakovaných kontrol technického stavu polského Fiatu za plotem nemocnice, lze něco udělat i pro radost druhých. Kachyňův komorní příběh o lidských strastech, slabostech, touhách a zoufalé snaze skrýt to všechno před okolím měl v mé paměti jakousi zvláštní auru, ale ta teď po x-letech prakticky zmizela. Tohle nemám rád... ()

swed 

všechny recenze uživatele

Tenhle malý velký film je plný hořkosti i naděje zároveň. Naděje je zde zosobněna Mikulášem, který prostupuje celým filmem jako někdo (něco), co má sílu změnit (snad zlepšit) osudy hlavních postav. Na konci si však můžeme jenom přát a doufat, že se životy všem změní podle jejich přání a dostanou se každý ze své životní krize. Karel Kachyňa zde výborně zachytil onu neopakovatelnou atmosféru zimy, nemocnice a životních peripetií. Film navíc nabídl Josefu Abrhámovi příležitost ke ztvárnění jedné z jeho nejlepších rolí. Jeho lékař je po fyzické i psychické stránce odepsaný člověk, který má pramalou šanci na zlepšení své situace a svou rezignovaností se stále více a více propadá až na dno lidské důstojnosti. I ostatní postavy v příběhu jsou napsány i zahrány bezchybně. Je škoda, že se k tomuto filmu naše televize vrací tak zřídka, dnes se totiž najde jen málo tuzemských snímků, které by dokázaly na člověka tak zapůsobit. 10/10 ()

Milwa 

všechny recenze uživatele

Hořko-sladký mikulášský příběh z jedné nemocnice, kde je v tomto čase všem smutno.....malým i velkým. Herecký koncert ústřední dvojice Abrhám - Balzerová a malý uličník jim skvěle sekunduje. Výborně napsaný scénář o lásce, která nemusí být na první pohled vidět, skvělá režie. Zařadil se k mým oblíbeným Vánočním filmům.... ()

Galerie (6)

Zajímavosti (6)

  • Pohled na město s kostelem na začátku a na konci filmu byl točen v Polici nad Metují. (stefaton)
  • Televizní premiéra filmu se odehrála v roce 1992, do kin se snímek podíval až v roce 1996. (M.B)
  • Jan Procházka společně s režisérem Karlem Kachyňou napsal tento filmový scénář podle vlastní povídky „Lže a krade“ v roce 1969. K jeho realizaci už ale na úsvitu normalizace, kdy Procházkovo jméno figurovalo mezi zakázanými umělci, dojít nemohlo, a tak musel Kachyňa počkat dalších 20 let, než se k tomuto projektu svého dvorního scenáristy mohl vrátit. (Letní filmová škola)

Reklama

Reklama