Noc nevěsty

Väčšinou býva filmový príbeh buď tichý a lyrický, alebo plný veľkohubých postáv a ich explicitných konfliktov. Noc nevesty je jedno aj druhé. A preto mi moc nesadla. Možno aj kvôli obdobiu a prostrediu, ktoré nemám zažité a zjavne ani dostatočne zmapované, lebo som sa tu strácal, ako keby ma súdruhovia poslali na polnočnú omšu vítať slnko. (28.06.2018)

Po Uchu další Kachyňův nekompromisní zářez na pažbě normalizačního blahobytu. Události okolo kolektivizace začátkem padesátých let vykreslené poněkud jinak než v těch nadšených budovatelských filmech z té doby pochopitelně předurčily cestu do trezoru pro nejen tento, ale i další podobné kousky hned jak naši zemi osvobodila Sovětská armáda. Škoda tenhle film je dalším důkazem, že v šedesátkách se tu přervala násilně ta nová vlna ČS filmu která mohla přinést ještě spoustu podařených věcí, ale to už se žel nedozvíme...85% (24.09.2020)

Jan Žalman volí pro Noc nevěsty ve své knize "Umlčený film" velmi výstižná slova, cituji to nejzajímavější: ... "Bláto a sníh, olověná tíha mračen, ustrašená nerozhodnost vesničanů a pomstychtivá zloba sedláků, číhavá ostražitost Picinova a chladná zášť, s níž se Slečna připravuje strhnout vesnici na svou stranu - to vše napomáhá dotvářet chmurnou atmosféru příběhu, jenž svým viděním hroutícího se řádu i svým nezvyklým konfliktem s konečnou platností odzvání konvenci vesnických dramat, jak si ji vytvořila česká literatura a divadlo od Mrštíků až po Čepa... Závěr Noci nevěsty nemohl za vylíčených okolností ústit jinam než do tragédie... Italský filmový teoretik Luigi Chiarini razil svého času termín "kult záběru pro záběr" a v Kachynově Noci nevěsty bychom pro to nalezli nejeden příklad. Výtvarná fantazie, pracující se zlověstným šerosvitem, až přízračná kresba atmosféry a snaha vyjadřovat se v krásných větách posunuly těžiště filmu do té míry směrem k výrazové stránce, že malebnost podání se nejednou octla výše než vlastní ideový obsah. Noc nevěsty byla chmurná balada na politicky palčivé téma, vyprávěná obrazy, v nichž jiskřilo Illíkovo kameramanské umění, nicméně obrazy se právě touto vypjatou poetizací hrozily dostat do rozporu s vlastním smyslem filmu. Staticky zaklety do své ponuré krásy retardovaly děj, zatlačovaly do pozadí hodnotu historického svědectví a dosazovaly na jeho místo hodnotu sugestivní podívané v krásně vyřezávaném rámu..." (s.93-94). V tom je podle mě obsaženo vše podstatné, co lze o tomto filmu říci - těžko mu lze něco vytknout po výtvarné stránce, ale ostatní složky bohužel hodnotím jako nepřesvědčivé, a co je nejhorší - za sebe nemám problém napsat, že jsem tento film shledal nesnesitelně nudný. Co naplat - vyloženě mi nesedl, byť si opravdu myslím, že to je v podstatě velmi dobrý film. (15.03.2013)

Dobře napsané i natočené syrové drama s Janou Brejchovou v roli silné ženy, kterou soudruzi kolektivizátoři hrubě podcenili. Kamera stojí na kontrastu černé a bílé a režisér střihovou skladbu ozvláštnil rychlými prostřihy, které tomuto střetu fanatiků dávají větší hloubku i důraz. Lepší čtyři hvězdičky. (23.03.2015)

Balada z roku 1967 je dílem režiséra Karla Kachyni a Jana Procházky, podle jehož knihy Svatá noc snímek vznikl. Oba tvůrci se pokusili ukázat ve filmu problémy jakéhokoliv fanatismu. Zde na příkladu komunisty, který pro vznik JZD je schopen sebrat dobytek všem lidem ve vesnici, nedbaje neštěstí těchto vesničanů, jež vyvrcholí i sebevraždou. A na druhé straně stojí fanatismus církevní, to když se vrací dcera (v podání Jany Brejchové) zasebevražděného statkáře, jeptiška, jejíž vztah k Bohu je spíše emotivní a srdeční záležitostí. Oba postoje vedou k jasnému konfliktu, který se nakonec odehraje během štědrovečerní noci. Celý film stojí jak na dokonalých hereckých výkonech, tak kameře a výpravě, kdy cítíme určitý pocit frustrace vesničanů snad ze všech stran, a dopomáhá tomu i zimní atmosféra, i celé černobílé ladění filmu. Možná jen ten konec nemusel být tak ukvapený, mnohé se nestihlo doříct - a mělo by. Je mimochodem zajímavé - jak posléze v bonusech prozradí Pavel Taussig, že Kachyňa s Procházkou natočili v 50. letech vyhlášený fiktivní dokument Neobyčejná léta, kdy sami oslavně vyzvedávali sjednocování družstev i politiku strany. Zde vycházejí ze svého poučení a dokáží si dělat legraci, pravda krutou, právě z těchto událostí i sami ze sebe, když v úvodu snímku skoro doslova citují své předchozí dílo. Disk nabízí - po protipirátu na úvod - film v anamorfním širokoúhlém provedení 2,35:1, a i když obraz není špatný, možná mohl projít ještě nějakými úpravami - jak zaostřením, tak kontrastem, kdy scény ve tmě nejsou příliš jasné. Bonusy jsou tradiční - chudičké filmografie, fotogalerie a rozhovory. Překvapivě chybí rozhovor s hlavní hvězdou filmu, Janou Brejchovou, a tak se musíme spokojit s Janem Krausem (2:13), Libuší Havelkovou (3:08) a Pavlem Taussigem (9:49). Všechny rozhovory mají české titulky a nejzajímavější je povídání Pavla Taussiga, i když mohlo být delší, a Jana Krause, který ve svých dvou minutách stihne říct neuvěřitelné množství informací o Kachyňovi i natáčení. (05.03.2019)