Sestřičky

Film jsem teprve nyní viděl poprvé a to jen z toho důvodu, že na žádné jiné TV stanici nic lepšího nebo zajímavějšího k vidění nebylo. A musím dodat, že k tomuto filmu jsem přílišnou důvěrou zhrovna neoplýval, jelikož jsem ho vždy vnímal jako syrový snímek s nehostinnými lokacemi a depresivním dějem (alespoň takového dojmu jsem nabyl, když jsem viděl jakoukoliv ukázku nebo upoutávku na tento film), a když jsem se na něj nyní konečně podíval, tak musím říci, že se můj dojem z ukázek potvrdil. Film je skutečně tím, za co jsem ho měl, ale to je právě to, co z něj dělá snímek zajímavý a až překvapivě snesitelný a koukatelný. A jsem rád, že jsem si jeho premiérové zhlédnutí nechal až na dobu dospělosti, protože vidět ho v dětském věku, tak bych asi příliš nechápal některé souvislosti a neorientoval bych se v tom, oč v něm vlastně jde. Takhle jsem si ho tedy mohl naplno užít a jsem rád, že jsem mu nakonec dal šanci, protože se mi dostalo úžasného filmového zážitku, což je zásluha především vynikající herecké dvojice Mihulová - Jirásková, ale například i takový Jiří Růžička se sem kupodivu velice dobře hodil. Celkově film vnímám jako povedený a uděluji mu tedy lepší čtyři hvězdy. (10.06.2012)

Jako malý parchant jsem Sestřičky snad nikdy ani neviděl celé a tak jsem z nich získal pocit, že je to špinavý, depresivní, chlupatý film, ke kterému se nemá smysl vracet... No, tak jsem se zas splet! :-P Jo, špinavý to je, ale jinak je to Kachyňa přesně, jako ho máme rádi - poetický a dojemný... Pro mě to bylo opravdu obrovské překvapení, tím spíš, že jsem byl zdejším "modrým hodnocením" ukolébán, že mé dětské dojmy nebyly mimo.. ale byly! ..... Nejsou nakonec ty 4 hvězdy taky málo..? (12.12.2009)

Mládí se zralou zkušeností. Krásné mladé tele v podání Aleny Mihulové se vhodně doplňuje s Jiřinou Jiráskovou. Ve filmu zazní celá řad životních zkušeností, které platí dodnes. A k tomu venkovské prostředí. Že bylo v padesátých letech vše tak trochu v čase polo rozpadu za to bych úplně nevinil komunisty. Vždyť bylo krátce po válce. Přiznám se dobrovolně, že sestřičky jsem vždycky spíše ignoroval. Je to takový zvláštní film. Jedno se ale Karlu Kachyňovi musí nechat. Své filmy natáčel až skoro s dokumentárním pohledem. Lidským, ale zároveň blízkým. Postavy jím vykreslené jsou různé, ale hlavně se odhalují ve svých trablech a problémech až do morku lidskosti. (26.04.2020)

Mihulová měla očividně docela talent. První film a hned taková role a ona to zahrála velice slušně. Kromě toho měla v sobě nějaký kouzlo nevinnosti, že se člověk ani tomu Kachyňovi nemůže divit, že po natáčení si ji vzal k sobě domu. Otázka teda je, co na něm viděla ona, když by moh bejt její pradědeček, ale to by bylo na jinou debatu... Jirásková hrála tyhle moudrý ženy otřískaný životem snad v každym druhym filmu, takže to je taková jistota. Ale jinak je to dokola takový plácání v bahně, ve sněhu a v nejrůznějších ošuntělejch a špinavejch lokalitách a nakonec se to doplácá až k nic neřešícímu konci. A problémy mladý zdravotní sestřičky, která pozná nějakou první lásku a následně defloraci, nepovažuju zase za nic tak zajímavýho, aby to vystačilo na 1,5-hodinovej film. Proto (nebo spíš přesto) dávám 3 hvězdy. (05.06.2012)

Celkem nedávno mě dva Kachyňovy filmy z osmdesátých let navnadily i na tenhle osvědčený televizní flák. Sestřičky sice podobně jako Dobré světlo a Kam pánové, kam jdete charakterizuje existnciální zájem o trampoty jednotlivce v tranzitní fázi, jíž se anglicky říká trefně coming-of-age, ale vyloženě schází společensko-kritický osten, který činil z výše jmenovaných filmů dodnes zajímavá pokoukání. Je s podivem, že Kachyňa, příkrý vůči nešvarům let osmdesátých, jen o několik let dříve celkem explicitně omlouvá excesy padesátých let (nejen scéna, kde se stará panna Jirásková naváží do kulaků); možná výsledek nostalgie. Další potíží je představitelka hlavní role Alena Mihulová. Nelze jí upřít jistý sexuální apel dívky, která jen o pár měsíců odrostla zájmu pedofila, ale jisté nesouměrnosti brání hovořit o klasické filmové kráse. To vše by se dalo pominout, kdyby byla Mihulová s to podat výrazný herecký výkon, do něhož má její postsynchronní kuňkání daleko. Na postavě aspirantky na profesi zdravotní sestry jsou nakonec spolehlivě nejzajímavější její mužští kolegové, především shovívavý sexuální neschopa Oldřich Vízner. Nečekaně nemastné pokoukání trochu narovnává ponurá výprava, umísťující příběh do zimních měsíců - nejspíš inspirace Kleinovým Jak básníkům chutná život. (23.10.2015)