Sestřičky

Odlehčená/více humorná a zároveń velmi kvalitní adaptace literární předlohy. Mihulová ve své první filmové roli naprosto suverénní. Jiráskovou nemusím, ale výborná herečka a tyhle role jí sedí. Závěrečná taneční hop-skok-scéna je mile pohodová a mysl uklidńující. Vladimír Hlavatý je kouzelný ve své komické mini-roli. (01.11.2017)

Asi na mě taky leze ten neomarxismus, ale film se mi vyloženě zhnusil scénou jak tlusťoch nahání po baráku (a po dvoře)  sestřičku a “ne” nebere jako odpověď. Fakt nevím co u téhle scény režisér hulil, když chvilku vypadá sestřička vyděšeně, pak tančí okolo stolu pobaveně jak jí nemůže tlusťoch chytit. Pak panický útěk. Pak se zase směje, najednou blik a bere na něj zase vyděšená sekeru. A do toho taková rozšafná veselá hudba (protože znásilnění, když se o něj pokouší tlusťoch je děsná prdel). Jako sorry, ale nechutněji ta scéna natočit nešla. A film jako takový? Nadržená 18ka trpí celý film, že je panna a - bacha spoiler - nakonec ji někdo přefikne. A tohle má 70%. (10.03.2024)

Karel Kachyňa uprostřed rozplizlosti normalizace nemohl točit filmy tak otevřeně a kriticky, jako ke konci šedesátých let, další Ucho by mu rozhodně v té době neprošlo, zaujal tedy k 50. letům (nuceně?) smířlivější postoj a rozhodl se použít dobově upřednostňovaný rastr sociálněkritický... Vybral si nehostinné lokace čerstvě zkolektivizovaného venkova (tato kontroverzní událost je také ve filmu přímo zmiňována, oběti kolektivizace jsou tu však vykresleny hodně schématicky a dogmaticky jako zatvrzelí zastánci starých poměrů) a modelové schéma nově příchozího pozorovatele - příběh mladé adeptky osvětového povolání-poslání (které se jeho filmy vine jako leitmotiv - Pozor, vizita!, Městem chodí Mikuláš...), zdravotní sestřičky se na pozadí doby sotva vyjímá, dobové běsnění a děsy jsou tu upozaděny a o 50. letech film hovoří jen v druhém plánu. Do popředí je ukotven komorní příběh mladé ženy ve fázi přelomového životného období, ona fáze dospívání, hledání svého místa v životě, frustrace z absence partnera, generační neshody - opozitum k rodičům, vrchní sestře a zpočátku i k významové protihráčce starší zkušené sestřičce ve vynikajícím hereckém zosobnění Jiřiny Jiráskové. Abstraktum Zkušenosti a její přenášení je možná tím hlavním metrem a důvodem, proč celý snímek vznikl. Tak jako na nemocničním oddělení předávají po generace starší a zkušení lékaři své nabyté zkušenosti a vědomosti mladším kolegům a kolegyním či sestrám, konkrétně rutinérský primář, tak i v osobním životě dostává Marie podanou pomocnou ruku právě od své nové spolubydlící a kolegyně. Krásný tragikomický film o generační výměně a její potřebné nikdy nekončící cyklicitě, krásný a poetický film o hledání sebe sama a svého místa v životě a ve světě... A na počátek osmdesátých let skutečně hodně otevřený a odvážný film... (22.12.2007)

Zajímavý, a hodně ženský pohled na témata doby těsně po druhé světové válce a na problémy, jak přivést osvětu ve zdravotnictví i na zaostalý venkov. A mezitím první lásky, poznávání různých charakterů lidí, podrazy... Jak říkám, spíše feministicky laděný film, možná proto mne jako chlapa tolik nezasáhl. Jinak filmařsky vynikající - atmosféra, kamera, výprava, herecké výkony. Jen jsem měl pocit, že ve filmu neexistuje jaro nebo léto, jako by byli zakleti ve věčném pošmournu buď podzimu nebo brzkého jara. (10.12.2014)

Sestřičky jsou zvláštní film. Co bych ale musel, je pochválit výkon jako vždy bezchybné Jiřině Jiráskové, které čím dál více přicházím na chuť. Ale ani Alena Mihulová nepodala špatný výkon a jejich vzájemná chemie působila dobře. Po stránce komediální na mě film moc dojem neudělal. Pro mě to je spíš takový řez do všedního života v padesátých letech uprostřed ničeho. V této rovině jsou Sestřičky fajn a řadím je k ostatním filmům, které mam svým způsobem rád, protože mě tahle doba prostě fascinuje. Asi proto, že jí znám jen z těchto filmů. (15.09.2017)