Vodník

Zatím to nejlepší, co Detektivové od Nejsvětější trojice nabídli. Stylisticky neskutečně silné a podobně úspěšné i scenáristiky, kdy se tu nesází tolik na odhalení jako příběh samotný. Herecky tu naprosto vyniká Alena Doláková, která pro mě je díky tomuto skutečně novým hereckým objevem. Má to pár chyb, ale na kriminálku ČT se jedná o naprostý nadprůměr. (19.06.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)

Kompaktní umělecké dílo na poli výtvarné kultury i literární bilance. Takto by měla vypadat souhra příběhu a vizuální koncepce. Jedno bez druhého totiž nelze. Tauš zraje jako víno a dokonce dokázal něco neuvěřitelného - Jarchovského opět vyzdvihl mezi scenáristickou elitu, ze které se pomalu vytrácel. Ono asi záleží, koho Jarchovský zrovna adaptuje. Sýkora jakožto nevyčerpaný autor má stále (na rozdíl od neustále omílaného Petra Šabacha) ve své literární tvorbě co nabídnout. Oceňuji reference na tvorbu Wong Kar-waie a na Twin Peaks. (14.04.2019)

Začátek byl aspoň zajímavý a nalákal nás na další díly. Pak to ale šlo docela dolů příběhově, logicky i technicky. Respektive pak to byla taková nuda chvílema, že jsem si prostě začal všímat všech hrozných věcí. Dost mi například vadilo hučení ve všech těch vnitřních prostorách - možná klimatizace, ale to mohli snad odbourat. :-( Babička dostala infarkt zřejmě díky svému superhrdinskému zraku, kdy hned od branky viděla co držela v náručí matka kojence pěkných pár desítek metrů daleko. No a konec byl už docela dost výsměch, hlavně teda policejní práci a postupům... Zajímavý vizuál lezl postupem času na nervy, flashbacky taky. (15.04.2019)

Druhá nejslabší (po Případu pro exorcistu) z volné série detektivek Detektivové od Nejsvětější trojice, ten rádobyumělecký motiv vodníka, prolínající jak do vizuálu (plus hraní s barvami), tak i do děje, byl z mého pohledu dost prkený, zbytek mírný nadprůměr... Nutno ocenit dekorace a kostýmy, obecně dobrý pokus o navození dobové atmosféry a reálií 80. let...a samozřejmě významovou rovinu - problematické vyrovnávání se s komunistickou minulosti a její prorůstání do porevolučních časů a dneška... (08.04.2019)