Vlak do stanice Nebe

Já tyhle válečné filmy pro děti zkrátka můžu. A pokud jsou natočeny pod taktovkou Karla Kachyni, je to pro mě záruka kvality, dobrosrdečného humoru a poetických záběrů. Film Vlak do stanice Nebe vypráví o malé holčičce Dáše, která odjede před válkou od maminky z Prahy do horské vesničky ke svému dědečkovi. Tady se Dáša seznamuje s místními dětmi, zvyky a taky lokomotivami. Z celého filmu jsem měla dojem, jako bych listovala knížkou s několika na sebe volně navazujícími příběhy, které propojuje právě houkání lokomotiv a všudypřítomný sníh, led a dětský smích. (05.05.2014)

Půvabnou poetiku a hravou fantazii doprovází v tomto dětském filmu také nádherná hudba. Malá holčička odjíždí uprostřed válečné zimy z Němci obsazenéno města k dědečkovi do horské vsi, válkou zatím nedotčené, kde jediným hrozícím nebezpečím jsou akorát vši ve vlasech, které si můžete odnést z místní školy. Ale i tam nepřátelé jednou dorazí a je čas na hrdinství a partyzány, a to je věc, která mi k celkovému pojetí a zpracování filmu tak úplně neseděla. (05.05.2014)

Inteligentní, citlivý poetický film o dětech a nikoliv jen pro odrostlejší děti, ale i pro dospělé. Nabízí možnost pochopení dětského myšlení stejně tak, jako i v mnoha jiných Kachyňovych snímcích. Je to prostě ta stará skvělá Kachyňova tvorba jakou u nás doposud nikdo nepřekonal. No, a čemu jinému v naší české kinematografii dát plných pět hvězdiček, než Kachyňově tvorbě. (05.11.2012)

Nechcii zde polemizovat o době vzniku filmu, kdy normalizačním restrikcím podlehli i Hutka, Třešňák a Vodňanský, a do "kulturního kouta" musel zalést každý, kdo chtěl něco tvořit. Partyzánská parodie Karla Kachyni však patří mezi úspěšné "dětské" filmy, které k nám přicházejí většinou z románsko-arabské provenience a které dnes tolik obdivujeme. Nejednoznačný konec - spánek šípkové princezny a její probuzení - patří zajisté i k pohádkám pro dospělé. (29.03.2021)

Na Vlak do stanice Nebe se dá dívat třemi různými způsoby. Za prvé jako součást tvorby jednoho z nejzajímavějších a nejschopnějších československých režisérů, kdy je nutné říct, že Kachyňa uměl natáčel i atmosféričtěji a lyričtěji, a tenhle kousek patří spíš k průměru. Za druhé, posuzovat ho v kontextu doby, kdy si musíme uvědomit, že v roce 1972 vyvrcholila normalizace a doba byla k filmování hodně nevlídná. Vlak do stanice Nebe patřil k tomu nejlepšímu, co v oné době vzniklo, a poměřováno současnou tvorbou, si vůbec nevede špatně. Za třetí, jako ukázku vynikající práce s dětskými herci, kdy mě vůbec nenapadá titul, který by se mu v polistopadové tvorbě přiblížil. Už jen za tohle si Kachyňa čtvrtou hvězdičku zaslouží. Celkový dojem: 75 %. (06.01.2017)