Ztracená stopa

Než se z génia Karla Kachyni stal renomovaný a svým způsobem absolutně nezaměnitelný režisér, musel točit bláboly poplatné tehdejší době. I jeho druhý film není výjimkou a příběh o pohraničnících, kteří zodpovědně brání svoji vlast trpí ideologickou nášivkou. Dramatický konec lapení zákeřného nepřítele státu v podání Ilji Racka oslavuje jejich práci a obranu státních hranic. I přesto film má jakous takous dobrodružnou rovinu a cvičením psů pohraničníky aspoň lehce zaujme. Kamera už vystrkuje růžky a probouzí nadějnou budoucí práci Jaroslava Kučery. Líbila se mi i moudrá bačova slova v situaci, kdy k němu přijde zamilovaný mladý pohraničník Pavel Kříž (Eda Cupák) a svěřuje se mu s trably se svou dívkou. Na to mu starý bača odpoví následující slova : "Bolesť je ako búrka, zahrmí a potom zase slnko svítí..." (09.09.2019)

Hezká pohádka o pejsích a jejich páničcích ( československých pohraničnících). Na film se hezky dívá, není ani moc dlouhý, odehrává se v krásné přírodě a herecké výkony se dají snést, hllavně práce se psy musela být velmi složitá. Na druhou stranu mě nemile překvapilo, že film režíroval Karel Kachyňa, ale je pravda že každý musí někde začít a většinou je to od píky ( ta ovšem v tomto případě není až zas tak hrozná). Jinak pro milovníky pejsků je to povinnost. (25.05.2013)

No co si budeme povídat je to hrozně naivní film a taky když si pak člověk přečte jak pohraničníci už od mala cvičili tyto hodné pejsky jenom k primárnímu cíli roztrhat na kusy každého nebožáka který v té době nechtěl žít v ČSSR tak to dostává trochu jiný rozměr, ale pořád platí, že pro tyhle agitky sloužící jako nábor do armády které se mimochodem jenom jinak a jinde točí pořád mám slabost. Je to dokonce v barvě, což je na tu dobu bomba a podobně jako v jiných filmech z 50 let s účastí spousty budoucích hvězd, tak proč ne.60% (01.08.2019)

Žádná těžkotonážní propaganda se nekoná, příběh filmu se zaměřuje především na vojína Kříže a jeho služební i milostné trápení. Natočen je v podobném "pohádkovém" oparu jako ostatní pozitivně laděná díla z padesátých let, barva mu k tomu dodává další rozměr. Jako moudrý mentor je zde starý bača (starej kozák, dvě vojny přežil a tři roky u partyzánů), který umí vždy poradit, i ve chvíli milostného rozkolu: "...děvuch na svete ako dreva, do jeseňi zabudneš a na jár budeš oblátať druhů". (22.11.2020)

V první řadě snímek ze života naší Pohraniční stráže, v níž jsou mladí chlapci i ostřílení vojáci trpící zcela běžnými problémy, točícími se především kolem odloučení od svých lásek a otázek poslušnosti a kamarádství. Hlavní zápletkou snímku je příběh vojína Pavla Kříže (Eduard Cupák), který si nepadl do noty s poručíkem Růžičkou (Zdeněk Dítě), - spíš kvůli několika nepatrným malichernostem, ale svou roli v tom hrají i Křížova zasněnost a nepříliš vojenská povaha, která bere velmi vážně známost s Janou (Eliška Kuchařová). Poručík Růžička kvůli svému situování do odlehlé pohraniční oblasti přišel o svoje děvče a svým způsobem zatrpknul. Ke slovu příjde i náznak milostného trojúhelníku této trojice. Kříž má příležitost stát se celým chlapem a vojákem díky historce s nepřátelským škůdcem, který je buď sám převaděčem, nebo jim zajišťuje terén, anebo dokonce slouží záměrům nepřátelských agentů. Tato postava je od začátku ve svém konání velmi nápadná, ale kupodivu se jí dostane dost prostoru k tomu, aby ukázala dokonce to, že o svém počínání není tak úplně přesvědčena. Ocitne se tu i tajemný cizinec, který tahá za nitky - ten symbolizuje to pravé imperialistické zlo ze Západu. Karel Kachyňa se neomezil na slušně dramatické zpracování filmu - pokulhává možná závěrečná akční situace -, dost se věnoval i milým tématům vztahu pohraničníků a jejich psů i lyrickým momentkám šumavské přírody. (11.09.2006)