Matrix Resurrections

Mazaný, zábavný, odvážný, překvapivý film, který si podobně jako naposledy asi Nolanův Tenet přímo říká o druhou projekci, důkladnější prozkoumání a tedy i větší divácké potěšení. Moc rád mu vyhovím, protože Matrix: Ressurections není ani trochu zbytečný film, nýbrž víc než úžasná tečka za skvělou trilogií. Na jednu stranu sice šije na diváky boudu, ale na stranu druhou jim dává to, co chtěli (i když o tom třeba nevěděli). Lana Wachowski se při psaní scénáře opět spojila s Davidem Mitchellem, což je podle mě naprosto geniální multižánrový spisovatel, a na výsledek je tak radost pohledět nejen kvůli výpravě, ale zkrátka kvůli tomu všemu, co se ve filmu stane. Z obsazení bych kromě úžasných Keanu Reevese (kdepak, nehraje Johna Wicka, ačkoliv tak vypadá, je to prostě Neo) a Carrie-Anne Moss rád vyzdvihl Jessiku Henwick. (28.12.2021)

Velmi se mi líbila první půlka, kdy ten film mísil velmi cheezy symboly a ikony a pomalu se ponořoval do dlouho opuštěného světa Matrixu. Druhá půlka už byla slabší, protože se nepodařilo vybudovat nic jiného než další metapříběh v době, kdy i každý tupý marvelácký blockbuster hází metabomby jednu za druhou, takže to samo o sobě už nemá moc čím chytit - nový Matrix je jen o Matrixu, což je škoda. A když už, čekal bych komplexnější a ostřejší sebereflexi, která třeba zajde za otravnost fanoušků žadonících o pokračování (jsou vůbec nějací?) a vyjádří se k tomu, jaké je pro trans autorku být kooptována fašisty a alt-right trotly, což je bohužel realita odkazu Matrixu ve společnosti. Závěrečnou cca půlhodinu jsem pak pospával, protože akce je nejslabší část filmu. Nesmírně mě mrzí, že se na tom skvělém rozjezdu nepodařilo nic vystavět. Nakonec jde hlavně o stvrzení, že se to světa Matrixu nebylo potřeba vracet. Nemyslím si, že to platí univerzálně - ten svět má co nabídnout. Ten důvod ale Lana nenašla, takže tenhle konkrétní návrat je trochu trpký. (21.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)

Najlepšie na štvorke je, že som si v rámci pamäťového refreshu skoro po dvoch dekádach pozrel pôvodnú trilógiu. A je neuveriteľné o koľko levelov je to lepšie, ako tento skysnutý metaguláš. Ani Reloaded a Revolutions som na prvý krát príbehovo úplne nedával, ale malo tak úchvatný vizuál, že som sa na repete úplne tešil jak malé decko. Toto možno aj je dobre vymyslené, ale je to tak mizerne natočené, zahrané, nacastované, že v konečnom dôsledku mi to je úplne u prdele. Nekonečný a únavný zážitok, už to nechcem nikdy vidieť. Catrix. 20% (12.01.2022)