Zlaté časy rádia

Ne zcela typická Allenovka, jednak proto, že chybí sám Woody Allen, ale hlavně, protože jsem nějak postrádal ty klasické prvky charakterizující Woodyho tvorbu - filozofické řečnění a všudypřítomný humor... Jako jo, ten se tam ještě jakš takš vyskytoval, ale nebylo to úplně ono, holt jsem zvyklý na lepší. Tento film je prostě především o vzpomínkách a jelikož já jsem na vzpomínání asi ještě mladý (19), tak musím být při hodnocení trochu přísnější a "Jestli se ti to nelíbí tak si běž pustit plyn." :) 7/10 (02.03.2008)

Divoká analogie, leč nemohu si pomoci: vyprávěči Proustova Hledání ztraceného času posloužila k rozpomínání madlenka, v tomto Allenově filmu plní obdobnou úlohu rádio. Jak vidno, bránou ve vstup do labyrintu (tj. v prostor, kde pohyb z povahy věci není přímočarý a kde cesta mnohdy bývá silnějším zážitkem než cíl, resp. bloudění vytyčuje "naturel prostoru"; model labyrintu u obou děl určuje podobu vyprávění, proto je popis labyrintu nutným) vzpomínek mnohdy bývají ty nejnepatrnější, nejneočekávanější věci všedního žití. A co víc, tyto věci (madlenka, radio, atd.) nejsou pouhou připomínkou (stínem) času dávno minulého, ony tento čas dokážou znovuzpřítomnit, oživit. Ne tedy stesk po nevratné minulosti, nýbrž radost z průzračnosti tónů (ev. chuti), zapřičiněné převoditelnosti, organické jednotě, resp. neoddělitelnosti věčných zvuků/chutí (kupř. Beethovenova Devátá bude stále toutéž Devátou i za 100 let; madlenka 19. století musí mít zákonitě něco společného s madlenkou 21. století, jinak by už nemohla být madlenkou) od tváří dlouho již pohřbených blízkých a události, které dávno tomu pokryl prach. Poslech rádio jako ostrůvek věčnosti v moři nesmlouvavého zanikání. 75 % (04.06.2022)

Upraveno v říjnu 2020. Zlaté časy rádia jsou čiperně uličnickou vzpomínkou klauna na vlastní dětství v šibalském opojení životem. Klaun ani v nostalgickém ohlédnutí nezapomíná na své ztřeštěné kousky, karikaturní odlehčení a rozveselenou snůšku bezbřehé radosti při hltání života a jeho anekdotických nezbedností. Klaunovo rozjímání nad minulostí se rozhlíží kolem nejpopulárnějšího média času jeho dětského seznamování se s životem, ostatně i v mém klukovském věku sehrálo rádio důležitou úlohu. Mekkou doby je olbřímí hudební síň Radio City Music Hall a vládcem rozhlasový koncern a výrobce rádií RCA. Klaun v povznesené náladě připomene i přelomové činy rozhlasového vysílání, s nezměrnou chutí nahlíží i do vlastních rodinných řad a nevynechává ani hudební hitovky od veličin doby, jako byl Glenn Miller, Benny Goodman, Duke Ellington a mnoho dalších. Woody Allen se vzrušením, klukovinami a rozverností baví a rozjásaně vše doprovází. Očima, pozorující ty křehké nezbednosti života, je Joe (příjemný Seth Green), klaunovo dětské já. A jako správný kluk rozpoznává život i za cenu neshod, uličnických extází a nesmlouvavého výchovného doporučování. Důležitou postavou filmu je Martin (zajímavý Michael Tucker), Joeův otec, bez hrdosti na to své taxikářské povolání. Neméně důležitou postavou je též Tess (příjemná Julie Kavner), Joeova matka s pragmaticky vystřízlivělým pohledem na život, manželství a rodinu. Významnou postavou je Sally White (velmi zajímavá Mia Farrow), naivní prodavačka cigaret a doutníků s obětavě svéráznou cestičkou za slávou a popularitou. A k výraznějším postavám patří také Bea (pozoruhodná Dianne Wiest), teta v romantickém snění a očekávání velikánské lásky. Z rozhlasových osobností: prťavý idol kluků Maskovaný mstitel (Wallace Shawn), neodbytně záletný Roger Daley (David Warrilow), jeho manželka Irene Draper (Julie Kurnitz), k bdělosti ve válečném času vyzývající Biff Baxter (Jeff Daniels), konferenciér soutěže Stříbrný dolar (Tony Roberts), či moderátor soutěže hudební hádanky (Don Pardo). Z dalších členů rodiny: ryby donášející tlustý strýc Abe (Josh Mostel), jeho nespokojená žena Ceil (Renée Lippin), či bezstarostná sestřenice Ruthie (Joy Newman). Z dalších rolí: přísný rabín Baumel (Kenneth Mars), gangsterský zabiják Rocco (Danny Aiello), jeho soucitná matička (Gina DeAngelis), ten nejodolnější baseballista Kirby Kyle (Brian Mannain), z invaze marťanů vyděšený Bein nápadník Sidney Manulis (Andrew B. Clark), ženatý Bein milenec Sy (Richard Portnow), či obnažený učitelský záskok, slečna Gordon (Sydney Blake). Film Zlaté časy rádia jest příjemně odlehčeným ohlédnutím za dětstvím nezbedného klauna. Rozkošně pružné filmové pobavení. (18.05.2011)

Skoro mě překvapilo, jak moc se mi to líbilo, protože k rádiu žádný vztah nemám - nebo minimálně ne stejný jako Allenova generace - a myslel jsem, že ta nostalgie bude nepřenosná, ale nakonec jsem zjistil, že je to úplně jedno, protože ten film si od prvních záběrů neomylně razil cestu do mého srdce, a to zcela nezávisle na tom, co si člověk v r. 2022 myslí o rádiu. Skoro mě až ohromuje, s jakým málem si zde Allen vystačil - ten film v podstatě není nic víc, než pár legračních vzpomínek z dětství, namíchaných s hrstkou reálných historických událostí, jako byl třeba útok na Pearl Harbor nebo pád 3 leté holčičky do studny (naprosto mrazivá sekvence, která mě doslova šokovala), ale možná právě v tom je jeho síla, v té dovedně kombinované směsici humoru a dojetí, která je jakoby načrtnutá lehkou rukou, bez ambicí vyprávět nějaký velký příběh, a celá ta nostalgická spanilá jízda se navíc veze na vlnách dokonalého soundtracku, takže toto je přesně ten typ filmů, v jehož závěru je vám líto, že už je konec a že toho víc nebude. (15.08.2022)

Způsob, jakým Woody dokáže nakupit několik veselých historek, ať už vymyšlených nebo reálných, k tomu přidat hrst vlastních vzpomínek na dětství, v nichž pravděpodobně téměř nic nepřikresluje, a to celé prošpikuje holdem jednoho konkrétního masového média, aniž by v průběhu vyprávění jakýmkoli způsobem zavrávoral a byť jen na chvíli se ztratil nebo se mu to jednoduše rozsypalo, je rozhodně obdivuhodný. Ve Zlatých časech rádia najdeme nostalgii, ale také sebeironický odstup, řadu podařených komediálních situací, ale sem tam i místa značně bolavá. Allen milovanému rádiu při svém vzpomínání neodpustí nic, ani to, že je továrnou na iluze, ani to, že může velmi ubližovat, ani to, že se dá snadno a různým způsobem zneužít. Přesto je znát, že má tohle médium rozhodně velmi rád a za mnohé mu vděčí. Vždyť právě rádio jej jako malého chlapce spojovalo s "velkým světem", svou obrazovou nekonkrétností otvíralo prostor představivosti a nejrůznějším způsobem ovlivňovalo život celé řady jeho blízkých... Jistě, ten film není pouze o rádiu, je také obecně o dětství, o Allenově rodině, o neveselých válečných časech, o židovské komunitě v Americe a taky o tom, jak vnímají svět úspěšných a bohatých lidé neuspěšní a chudí. Rádio je ovšem oním leitmotivem, který to celé geniálním způsobem spojuje dohromady... "Zlaté časy" přitom fungují trochu jako cibule s jejími jednotlivými vrstvami. Někdo v nich najde prostě jen veselé historky a bude se dobře bavit, někdo další zaznamená i místa bolavá a tiše se v nich zasní, a ještě někdo další zaznamená také mezi řádky psané postřehy téměř filosofické povahy... Výborný, velmi mnohovrstevnatý a přitom dokonale prohnětený a pečlivě utvářený filmový opus... Celkový dojem. 85% Zajímavé komentáře: Blofeld, Exkvizitor, gudaulin, Tosim (16.10.2006)