První člověk

"Proč letíte na Měsíc, když je tolik problémů tady na Zemi?" Protože - no, myslím, že právě tuhle odpověď jsem ve filmu postrádal, zprostředkování nadšení, s jakým se lidstvo vrhlo do kosmu. Z toho tu zbyly nanejvýš útržky závodu se SSSR. Ano, byla tam věta o nutném posunu hranic a vědění, ale znělo mi to tak "aby se neřeklo". Film je mnohem víc komorním dramatem jedné rodiny než zobrazením cesty od prvního Shepardova skoku po balistické dráze do vesmíru na Mercury až po Apollo. A to komorním dramatem složeným z několika epizod, které málokdy opustí Armstronga a jeho ženu. Je to v tomhle případě škoda, protože se naprosté minimum dozvídáme o vývoji či o ostatních postavách. Např. o Buzzi Aldrinovi nám film ve dvou štěcích naznačí nanejvýš to, že je to chlápek s namaštěným egem, o Collinsovi se nedozvíme už skoro vůbec nic. Posádka tak nepůsobí jako tým, ale jako náhodně sebraná trojka lidí, co byli zrovna k mání. Nějaká společná příprava? Vzájemné vztahy? Střety charakterů? Prakticky nic. Správní hoši mi proto sedli mnohem víc. Co třeba herci? Gosling už mi svým "umím jen tenhle výraz" pohledem leze na nervy a královna Claire taky hraje skoro to samé co v The Crown, tj. sedí a č-kouká. Tím absolutně neříkám, že se na Prvního muže (ano, man, mankind...) kouká špatně. Ale takřka všechno, co se mi tu líbí, zajišťuje precizní technická stránka. Např. let Gemini (vč. nádherného vizuálně hudebního odkazu na 2001 i se Straussem) a Apolla jsou lahůdkové scény, o přistání na Měsíci nemluvě. Adrenalin krásně navodí i úvodní příhoda na X-15. Pochvalu zaslouží i režie, po téhle stránce nemám nač si stěžovat. Jsem hodně na vahách mezi třemi a čtyřmi. A musím říct, že mírné zklamání mě nakonec vede k nižšímu hodnocení, podobně jako třeba loni u Saljutu-7. Čekal jsem zkrátka trochu obšírnější pohled na věc. (19.10.2018)

V průběhu stopáže snímku jsem si říkal, proč se tvůrci tolik orientují na neúspěchy mise, až pozdě mi došlo, že úspěchy byly všechno ostatní a bylo jich víc. Damien Chazelle mě fascinuje, jak zvládl ukočírovat výpravnou, intimní i společenskou složku filmu a pomalu, ale jistě mě uchvacovat. A co předvedl Justin Hurwitz v hudbě, to je přímo esence energie i romantiky! 90%. (18.10.2018)

Chazelle překvapil. Osobité, chladné, zrnité, výtečné. Ultravěrohodná rekonstrukce jedné z klíčových událostí (nejen) šedesátek, kde kromě samotné cesty na Měsíc nechybí ani brilantní vyobrazení soudobé společnosti, potažmo rodinných hodnot. Bez patosu, bez heroismu s depresivními pazvuky a skřípěním interiéru vesmírných raket. (21.10.2018)

Chazelle rozhodně nezklamal, zároveň však ale jeho letošní kousek na čele mé topky bohužel nebude. Audiovizuálně se zase jedná o špičku a vyprávění obrazem i zvukem je u tohoto stále mladého talentu na takové úrovni, že se mu aktuálně vyrovná málokdo. Opět zaujme hudba Justina Hurwitze se skvělým ústředním motivem, audio podkres burácivých raketoplánů i vesmírného ticha a nezaostává ani roztřesená, subjektivní kamera Linuse Sandgrena, který loni dostal Oscara za La La Land. Tentokrát nám ukazuje, co asi tak vidí piloti a astronauti, když se potácejí na hraně atmosféry, a jistě vás nepřekvapí, že je to dost znepokojivý pohled i pro silné žaludky. Potud tedy vše v pořádku, avšak příběh roztažený na téměř dvě hodiny místy nudí, obzvláště nutná rodinná linka na mě nevyzněla zdaleka tak silně, jak by měla. V některých chvílích tak sledujeme až procedurální drama ve stylu Apolla 13 (akorát s mnohem decentnější patetičností, přece jen jsme se od rozmáchlých devadesátek trochu posunuli), ale hluboký lidský příběh a emoce na mě tentokrát prostě moc nefungovaly. Škoda. Potěší ještě šedesátkový vizuál a povedená atmosféra, ale od tvůrce La La Landu bych přece jen doufal v něco trochu víc. Ale to je spíš můj problém, První člověk bezesporu výborný je. (25.10.2018)

Jasně, vybízí se srovnání s Interstellar, Gravitace nebo nedej bože (to téma!) Apollo 11. V prvních dvou případech jde určitě o vizuál a ve třetím případě rozhodně o dramatickou stránku filmu. Pořád je ale První člověk natolik svébytný film, že srovnání může být jen v rámci tématu. Jinak se jedná o jedinečný kousek, kterým Damien Chazelle vytřel zrak všem, kteří se těšili na klasický konvenční akčňák se vším všudy. První člověk je totiž všechno, jen ne akčňák. A to je v něm napětí víc než dost. Škoda jen, že je film tak dlouhý. Některé rozhovory by se určitě daly zkrátit. Pohled na Neila Armstronga jeho vlastníma očima se mi ale líbil. Samozřejmě nejvíce lahodící na oko je druhá půlka filmu, která nádherně ukazuje přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby neexistovaly série konspiračních teorií o tom, že Amíci si to vylhali, tak bych snad i věřil tomu, že režisér s kameramanem na Měsíci přistály, aby tak krásné záběry pro diváka natočili. Dokážu si představit, že takový film na širokém plátně musí být totální nářez. Ryan Gosling je samosebou skvělá volba. Nevěřím, že by si Neila Armstronga pro tento film nepřipravil. Politické kecy kolem Nasa jsou navíc vítaným bonusem k tomu všemu kolem. (16.10.2019)