Najal jsem si vraha

Tradičně již poněkud profláknutý námět najmutí si zabijáka ku zkáze sebe samého, nepojmul Kaurismäki sice v nijak výrazněji novátorském stylu, ale černohumorná, zdánlivě pochmurná balada mu poskytla možnost k rozehrání spousty drobných a skvělých (často malinko skrytých - o to však půvabnějších) hříček jak s hlavní postavou, tak samozřejmě i s divákem a k vytvoření jednoho z nejdojemnějších happyendů mého diváckého života. Nikdy, už nikdy nezapomenu na scénu, kdy hlavní hrdina vchází do polozaplněného baru, objedná si a k tomu hraje můj starý dobrý známý Joe Strummer. (05.05.2007)

Kaurismäkiho začínam mať ako tvorcu stále radšej a radšej. Jeho looseri sa snažia vymaniť so sociálneho bordelu a nájsť svoje šťastie skrze jednoduché cesty a riešenia. Léaud je geniálny. Jeho výraz a gestá hovoria častokrát za všetko a dodáva filmu Francúzsku eleganciu aj napriek tomu, že je to film odohrávajúci sa v Anglicku a natočený Fínom. Páčil sa mi drobný humor, pekne a nenásilné dejové zvraty a elegancia s akou režisér ukočíroval príbeh do samého konca. Je to jednoduchá zápletka, ale v rámci možností veľmi pekne rozvetvená a vypovedajúca o sociálnych problémov jednotlivcov možno viacej, ako film priamo zameraný na túto tému. Kaurismäki sa totiž vyhol popisnosti a pritom zostal svojský a úsmevný. (24.09.2014)

Kaurismäkiho pojetí sociálních témat je v kinematografii jedinečné, jeho rukopis je nezaměnitelný... Když se to navíc doplní o prvek nájemného vraha, kterým je film šroubován ad abusrdum, a hlavní postavu ještě k tomu nepřekonatelným způsobem ztvární můj oblíbený Jean-Pierre Léaud, vznikne ve výsledku snímek, u kterého se lze válet smíchy, mačkat zvlhlý kapesník, nadávat nad nespravedlností světa nebo prostě jen obracet oči v sloup (nebo všechno dohromady) - podle preferencí diváka. Zkrátka v mých očích film nemá chybu; úspornost, s jakou režisér rád točí, tj. minimum dialogů, minimum hereckých projevů, ba pohybů postav, minimum všech zbytečností, které jsou vyváženy pestrými barvami a hutností obsahu - to jsou skutečnosti, které režisérův styl přivádí k dokonalosti a právě v tomto filmu nacházejí nejlepšího uplatnění. Vždyť také Najal jsem si vraha je pro mě nejlepší Kaurismäkiho snímek... Vlastní příběh je nepochybně jednoduchý. Ale síla filmu je v tom, jak dokáže drobnými epizodkami navodit pocity deprese, zdůraznit osamělost hrdinů, navozovat otázky typu "pro co vlastně má cenu žít?" Takhle to umí málokdo a málokdo má tak výrazný styl jako Kaursmäki (ovšem jak už to bývá, nemusí se zavděčit všem...) (22.06.2008)

Kaurismäki stvořil nádherně absurdní černou komedii, která se může směle zařadit po bok takových skvostů jako je Blierovo Zvonění ledu. Film je stylizovaný do meziválečného období. A odpovídají tomu i stylizované herecké výkony. Jedinou výtku bych měla k úvodním titulkům, které mě navnadili na Reggianiho, jenž se ve filmu ale pouze mihne. I když Vic je postavou veledůležitou. (08.08.2020)

Vystrihnuté jak z Bukowského románu . Ja nemôžem dať menej ako päť hviezdičiek , pretože Kaurismäkiho filmy , a špeciálne jeho hrdinovia , mi dodávajú morálnu a duševnú silu . Kedˇ som videl, ako ten chlapík žil , v akom podnájme , no to ja som king oproti nemu ! Alebo jak si rýchlo nabalil ženskú , len taký fukot ! Hnedˇ mám elán do života ! (18.08.2010)