Mraky odtáhly

Dlhy, splátkové kalendáre a život bez práce, spokojnosti a istoty v kontexte chladnom severskom prostredí. Môj prvý Kaurismakiho film a na dlhé obdobie pravdepodobne aj jediný. Z filmu jednoznačne cítiť pokoru, úctu a citlivosť ku všetkým týmto témam, avšak všetko to citlivé a pekné stierajú herci, ktorých výkony sú otravné. Herci sú ako vytesaní z kameňa či dreva - strnulí, nemotorní, zahľadení, pôsobia neprítomne a nezanechávajú profesionálny dojem. (19.10.2011)

Je mi to moc líto, ale tohle není Kaurismäki, jak ho mám rád. Líbí se mi jeho filmy bez dialogů, kde není moc doslovný a nemusí všechno vysvětlovat na plnou pusu. Tady je doslovný až příliš, až to vypadá jako kterékoliv sentimentální černobílé drama ze 30. - 40. let. Vlastně by mě zajímalo, ve kterém roce se má film odehrávat. Jako ne-Fin netuším, kdy tam jezdily Helsinkami jaké druhy tramvají, a ani nevím, kdy ve Finsku došlo k takové krizi, že by se neuživila servírka nebo řidič (to druhé je naštěstí posléze vysvětleno, ale stejně nechápu, že muž tu práci řidiče nehledal dřív). A přišlo mi, jako by z rozmaru na své hrdiny autor kydal veškerou černotu - mrtvé dítě, nezaměstnanost, podrazácký majitel pivnice, prohrané peníze v kasinu... Proto mi konec přišel jako pohádka - vlastně si nepomohli sami, ale zase musela přijít nějaká kmotřička víla (v tomto případě, jindy to bývá kouzelný děda apod.), která hlavní hrdince finančně pomohla a jelo se dál a mraky odtáhly. Prostě - realistické drama to není, pohádka jen svým koncem, vlastně netuším, jaký žánr jsem sledoval. A škoda, že jsem se o všech postavách nedozvěděl víc, než jen povrchní informace, ani ta manželova sestra tady nemá větší prostor. U Kaurismäkiho road movie romance tohle letmé nahození charakterů fungovat může, protože jde o příběh omezený časem a prostorem, ale nemůže to fungovat u takto pojatého filmu. ... Ale abych nebyl jen negativní, ta scéna s objednávkou jídla v pivnici a přechodem do kuchyně a zpět, ta je skutečně geniální. (13.11.2022)

kaurismaki je jeden z tych filmarov, ktori maju jasne rozoznatelny styl a rukopis - a zaroven jeden z tych, ktorych bud zboznujete, lebo vam ten styl sadol a sedi, alebo ich nemate radi, lebo styl ide mimo vas... tento film je jeden z najtypickejsich prikladov, zaroven je to z toho co som zatial videl film najpesimistickejsi, hoci ma happy end (ciastocny), no nie je tu takmer ziaden typicky kaurismakiovsky humor; (02.03.2014)

Mnohí môžu tento film ppvažovať za klasickú sociálnu drámu, ale ja si dovolím trochu oponovať. Socdráma to síce je, ale skôr ako o kritiku spoločnosti a systému a neviem čoho všetkého je to film o tom, že vstávať potom, čo vám niekto dáva klacky pod nohy a vy spadnete, musíte dovtedy, kým sa vám nakoniec začne konečne dariť. Nie je to nutne osud a zlý svet, čo nás neustále sklamáva, je to aj o schopnosti mu vzdorovať a bojovať. Vlastne je to najmä o tom. A vo Fínsku predsa len tie možnosti budú lepšie, ako niekde v totálnom zapadákove so zničeným hospodárstvom. (11.07.2017)

Život na dluh, který se změní v existenční strach po nečekané ztrátě obou obyčejných zaměstnání a ještě smutnější zjištění, že o lidi v jejich věku není zájem. „ na servírku jsi stará. – je mi 38.- No, právě. Můžeš kdykoliv umřít“. Muž, který ho skrývá za siláckými řečmi „Profesionál nepotřebuje štěstí, proberu možnosti a vyberu tu nejlepší“ a chodí ho zahnat do hospody. Silná žena, která učiní odvážné rozhodnutí a začne je uskutečňovat, i když se třese hrůzou, jestli je správné. Obyčejný film o běžných věcech, které mohou potkat každého z nás a pohled na nebe, když „ mraky odtáhly“.. (05.10.2005)