Stíny v ráji

Tento Kaurismäki ma (ako jeden zmála) úplne nechytil. Z časti je to aj moja chyba - tie filmy bývajú hodne pocitové a ja som asi nebol naladený na správnej vlne (tesne po dopozeraní Suspírie). A nechcem mu jeho kvality nejako uberať, ale na takých Leningradských kovbojov, alebo Pidä huivista kiinni Tatjana sa pobavím vždy, aj keby som ich pozeral trikrát po sebe a toto je proste o niečo menej príjemné. Takže skryté kvality, ktoré som pri sledovaní neobjavil hladať nemienim a dám tam rovno tie štyri hviezdy, ktoré si to aj tak bez diskusie zaslúži. (30.01.2013)

Na prvý pohľad možno trocha jednoduchší milostný príbeh, no páčilo sa mi, ako tu autor narába s prostredím. Je tu krásne ukázané, aký dopad na atmosféru môže mať exteriér. Ale je tu toho omnoho viac. V neposlednom rade si tu možno všimnúť napríklad šikovne vloženú satiru na vyložene gýčové romantické situácie a ich prekrútenie do akejsi absurdnej srandy. A tá ma bavila najviac. Nadpriemer. 75/100 (27.06.2019)

Ačkoli mám Kaurismäkiho nesmírně rád, Stíny v ráji mi bohužel moc nesedly. Možná to bylo mým momentálním rozpoložením, ale ten film mi přišel hodně depresivní (btw. samotný závěr, ačkoli byl evidentně zamýšlen jako optimistický, mi vlastně taky přišel dost skličující). Dále mi nebyla moc sympatická postava Ilony - moc krásy (ani inteligence) nepobrala, zapaluje si jedno cigáro za druhým (v tom filmu je vůbec neobyčejně zakouřeno, kouří tam naprosto každý a všude, a vlastně i to mi bylo na tom filmu protivné), v jednu chvíli se projeví jako obyčejná zlodějka, k Nikanderovi se zachová dost hnusně, ale když nemá kam jít, tak jí je najednou zase dobrej, a celkově působí strašně pasivně - když ji třeba kamarádka vytáhne na diskotéku, sedí tam jako dřevo, hulí jednu za druhou a znuděně sedí na zadku. To Nikander je skutečný hrdina toho filmu, který se ničeho nezalekne, má stálou práci (i když bohužel společensky odsuzovanou), má pro strach uděláno, neváhá pomoci lidem v nouzi a ochotně vyseká svou milovanou Ilonu z průseru, který si sama natropila. Takže mi ten jejich vztah přišel takový dost asymetrický a asi bych byl radši, kdyby na konci šli od sebe, ale budiž, romantický žánr si samozřejmě žádá své, i když je natolik stylizovaný, jako Stíny v ráji. (Btw. když vezme Nikander Ilonu na první rande do herny binga, odkud ona nasraně odchází se slovy, že to mezi nimi nebude fungovat, nelze si nevzpomenout na Taxikáře, v němž Travis vezme Betsy do pornokina, což se samozřejmě setká s podobným nepochopením - oba jsou ve vztahu k ženám podobně neohrabaní, a v této jejich neotesanosti spatřuji jistý svérázný půvab). No a konečně, ačkoli má ten film jen 76 minut, strašně se mi to vleklo a subjektivně mi to přišlo jako výrazně delší. Vzato kolem a kolem, není to špatný film (např. herecké výkony a soundtrack nemají chybu), a jinému se to může trefit do vkusu mnohem víc, ale u mě to bohužel moc nevyšlo. (30.09.2019)

Stíny v ráji, hned třetí Kaurismäkiho film je snad i jeho nejlepší a nejtypičtější. (Paradoxně jsem ho viděl až jako úplně poslední, ale o to víc jsem si ho vychutnal.) Geniální romance popeláře Mattiho Pellonpää (snad jeho nejlepší role) a pokladní Kati Outinen (její první role u Kaurismäkiho!) v ponurých Helsinkách nemá jedinou chybu. Najdete tu snad úplně všechno z Kaurismäkiho klasického stylu. (16.05.2009)

Pro tu esenci přicházejících 90ek, pro tu zvláštní paletu barev Kaurismäkiho obrazu, pro to, že už se takovéhle filmy netočí, pro to všechno má smysl Stíny v ráji vidět a užít si je v kině. Naivita a topornost scénáře, prkenné herectví všech zúčastněných, ale třeba i jistá těžkopádnost střihové skladby, to vše dává základ roztomilé a osobité atmosféře, skrze níž pozoruje svět vyjma Kaurismäkiho snad už jen Jim Jarmusch. 7/10 (13.06.2017)