Reklama

Reklama

Bohémský život

  • Česko Život Bohémy (více)
Francie / Německo / Švédsko / Finsko, 1992, 100 min

Režie:

Aki Kaurismäki

Předloha:

Henri Murger (kniha)

Scénář:

Aki Kaurismäki

Kamera:

Timo Salminen

Hrají:

Matti Pellonpää, Evelyne Didi, André Wilms, Kari Väänänen, Christine Murillo, Jean-Pierre Léaud, Carlos Salgado, Alexis Nitzer, Sylvie Van den Elsen (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Nezávislý finský tvůrce Aki Kaurismäki se ve filmu opírá o román "Ze života pařížské bohémy" (1851) francouzského spisovatele Henriho Murgera (1822-1861), jenž byl rovněž předlohou Pucciniho opery Bohéma. Spisovatele Marcela, albánského emigranta Rodolfa, který se zabývá malováním, a hudebního skladatele Schaunarda spojuje pouto přátelství a věrnost múzám. Potloukají se po levných pařížských bytech, občas mají nouzi, někdy blahobyt, jindy se těší přízni hezkých dívek. Chvíle bezstarostnosti končí, když Rodolfa spoutá láska k hezké Mimi; ta však nedokáže věčně snášet chudobu. Odejde od milence, po čase se však vrátí smrtelně nemocná. Malíři zůstává zase jen umění a jeho přátelé...

Konstatování, že bohéma je na tom v každém čase a místě stejně, opírá režisér o křiklavě "operní" melodramatický příběh, balancující v jeho podání na jemné hranici mezi vážností a sarkasmem. Vzniklý kontrast dodává vyprávění zvláštní osobitý půvab, přesto je však černobílý snímek poněkud výlučnou "bohémskou" záležitostí, jež potěší zejména vyznavače filmového umění. Vedle režisérových kmenových herců (Matti Pellonpää, Kari Väänänen) se ve filmu objeví Jean-Pierre Léaud a v malých rolích známí režiséři Samuel Fuller a Louis Malle. Film získal cenu FIPRESCI na MFF V Benátkách roku 1992. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (102)

farmnf 

všechny recenze uživatele

Aki mě zase dostal. Mě to bylo podezřelé, že film z roku 92 je černobílý. A pak tam nastoupili ti týpci. Malíř, spisovatel a skladatel. Paříž se magicky oděla do hávu padesátých let. Ženy naznaly, že od těch radši dál, smrdí frankem. A to je princip filmů, které se netváří jako veleumění ale zadřou se coby tříska do kůry mozkové. Tentokrát mě Jean-Pierre Léaud vůbec nenasral, stává se mecenášem inspirován svým vlastním portrétem. No aspoň nic nepokazil. ()

Bachy 

všechny recenze uživatele

Tenhle druh filmu nemám rád. Pokud je to vůbec druh. Od začátku vnímám, jak vynikající snímek to je a jak na mě rovnou tlačí depresí, tedy alespoň na mě tlačil. Vidím tu řadu extrémně silných scén během celé stopáže, nicméně jsem po necelých dvaceti minutách totálně přetlakován tou depresí a každou další scénou to do mě hustí víc a víc, až už to prostě nevstřebávám a začínám se nudit. Navíc jsem měl bohužel od první minuty v mozku jediné. Jarmusch udělal se stejnou squadrou během 20ti minut neskutečný koncert a já z nich získal daleko víc emocí. Tudíž výsledek - Bohémský život je úžasný film, ale mě udolal. Těžko hodnotit. ()

Reklama

Hwaelos 

všechny recenze uživatele

Bohémský život je ryzí komedie s těžko uchopitelným, inteligentním humorem, která vypráví příběh tří umělců, kteří jsou více než skutečnými charaktery, modelovými zástupci svých profesí. Velmi potěší účast dvorního Käurismakiho herce Matti Pellonpää, i Truffautova oblíbence J.-P. Léauda. Co je však na filmu ještě zajímavější je zajímavý střet několika fikčních světů, mezi nimiž snímek obratně balancuje. Svět hlavních postav odkazuje k době modernismu konce 19. století, případně i nastupující avantgardy. Samotné uskupení tří hlavních hrdinů je - jak už jsem řekl v úvodu - symboli(sti)cké a jejich život je většinu doby impresionisticky nereálný, vytržený od pozemských, přízemních starostí. Strasti hrdinů nejsou opravdu zažívány, jen proplouvají okolo anachronického vakua jejich životů. Přesto divák cítí, že všude okolo koexistuje dobově současný, běžný svět plný ryze světských a sociálních problémů. Bublina světa prvního praskne těsně před koncem snímku, když děvče malíře Rodolfa, Mimi, smrtelně onemocní a vnější a vnitřní fikční svět se prolne. V tu chvíli se umělci začnou zbavovat symbolů své bohémy (čti: symbolů vnitřního, anachronického světa), aby jí mohli zaplatit nemocenskou péči. V tu chvíli logicky mizí i komediální nadnesenost a po skončení projekce v divácích zůstává hořká stopa po nečekaném dopadu smutné a syrové reality. Možná se někdo tak neobvyklým koncem komediálního filmu cítí podvedený. Mě osobně takováhle narativní libůstka nadchla. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Postavy nežijú v tomto svete, kde sa účty musia platiť a žijú si svoj vlastný bohémsky život. Všetci traja sú akoby jeden muž, hoci má každý svoju odlišnú múzu. Aki ma týmto netradične dlhým filmom presvedčil menej ako obyčajne. Niektoré filmové zvraty som nerozchodil a mal som potom problém sústrediť sa na ďalší dej, ktorý mi pripadal celkom mimo pôvodného príbehu. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mám rád Kaurismäkiho melancholické komedie z městského prostředí natočené na černobílý materiál. Velký problém mi ale dělá Akiho záliba v melodramatické tragice se stále více bobtnajícím sentimentem. V Bohémském životě lze najít obojí - víc si cením první poloviny, kde se komické prvky objevují ve větší míře. Druhá půle chce již dojímat. Musím podotknout, že k bohémě jsem měl vždy odtažitý postoj. Považoval jsem ji za poživačnou a pokryteckou. Ať se tvářila jakkoliv alternativně, byla závislá na měšťanském okolí, které ji živilo a poskytovalo ochranu. Snímek se dá považovat za poctu uměleckému prostředí, jehož součástí Kaurismäki byl. A je i vyjádřením úcty k jeho partnerce Paule Oinonenové, která je autorkou obrazů malíře Rodolfa. Pro mě patrně nejzajímavější je režisérova práce s prostředím. Jeho výběr interiérů i exteriérů umožňuje vytvořit iluzi bezčasovosti a propojit Paříž konce 19. století s moderní érou. Chvíli máte pocit, že se procházíte ulicemi 30. let s typickými figurkami pařížské periferie a vzápětí zastaví u chodníku moderní automobil. Celkový dojem: 75 %. ()

Galerie (26)

Zajímavosti (7)

  • Léta se Aki Kaurismäki snažil zadaptovat Murgenův román tak, aby ho mohl natočit v Helsinkách. Nakonec dospěl k názoru, že jediným vhodným místem k natáčení zůstává Paříž. (džanik)
  • V 27. minúte si Rodolfo (Matti Pellonpää) "požičiava" na cintoríne kvety zo skutočného hrobu Henriho Murgera - autora románu "Zo života parížskych bohémov". Jedná sa o poctu autorovi predlohy tohto filmu. (Dr.Cilka)

Související novinky

Pondělky s Akim Kaurismäkim na Dlabačově

Pondělky s Akim Kaurismäkim na Dlabačově

12.02.2018

Únorové a březnové pondělky budou v kině Dlabačov ve znamení filmů od finského režiséra, jednoho z nejvýznamnějších evropských filmových tvůrců Akiho Kaurismäkiho. Těšit se můžete na jeho režijní… (více)

Reklama

Reklama