Bohémský život

Film me bavil, postavy malire, spisovatele a skladatele mi byly sympaticke. Alespon pres obrazovku jsem s nimi vypil lahev Chardonnay a tak trochu jim zavidel onen bohemsky zivot, sice bez staleho prijmu, ale s "bezstarostnou" mysli a otevrenou dusi. Pariz, ac si ji ve filmu zase tolik neuzijeme je tou nejlepsi volbou pro bohemy a je jen dobre, ze Kaurismaki nakonec film netocil v Helsinkach a herce nechal mluvit francouzsky, finsti herci Pellonpaa a Vaananen byli vyborni. Libila se mi i stylizace a predevsim dialogy, k plnemu hodnoceni mi chybi nejaka vyraznejsi zapletka ci pribeh. I tak prevlada vyrazna spokojenost. (22.02.2015)

Kaurismäkiho bohémský trojlístek - Malíř, Spisovatel a Skladatel - je nezapomenutelný. Viděl jsem (doteď) tenhle film jen jednou kdysi dávno předávno v kině, ale i po letech jsem si na něj občas rád zavzpomínal. Tři francouzští bohémové s finsky melancholickou duší (pardon, jeden je vlastně bohém albánský) se svérázně protloukají životem, no a o tom to celé je... Ale JAK se protloukají, to se nedá popsat, to se musí vidět... A i když jsem velký fanda herectví Mattiho Pellonpy (malíř kýčovitých ohavností), můj favorit je skladatel - skvostná je scéna jeho ležérní plavby na loďce, se sklenkou vína v jedné a kopretinou v druhé ruce, zatímco jeho družka pilně vesluje. Ale ještě víc mě pobavila jeho kakofonická moderní skladba pro rozladěné pianino a houkačku. (12.02.2015)

Film Akiho Kaurismäkiho se mi líbí hlavně proto, že se k prezentovanému příběhu skvěle hodí vizuál, jenž použil. Černobílá kamera v současné době nesluší každému filmu, ale pokud se k ní nějaký autor rozhodne, většinou ví proč. Aki Kaurismäki to věděl a na film se díky tomu dobře kouká. Dějově už nutně nadchnout nemusí. (11.08.2017)

Milujete Paříž? Zdá se vám krásná a romantická? Nechte se provést Akim Kaurismäkim, poznáte, že má zakoutí a šedé ulice o kterých jste netušili!! fascinace okrajem měst a společností je pro Akiho typická. Přesto každý jeho film říká tak trochu něco jiného, byť zrcadlí stejnou realitu. Přes drsné ztvárnění najdeme i střípky poetiky. (20.10.2017)

Že Malevičův "Černý čtverec na bílém pozadí" zasadil smrtící ránu malířství jako takovému? A že to malíř Rodolfo přiznává? A že i tak stále pokračuje v malování? Tomu se zase říká láska k tvorbě jako takové, láska, jež mají všichni hlavní hrdinové více než dost, neznamená to však, že již nezbylo místo pro lásku lidskou. Z života v bezčasovosti je dokáže vytrhnout jen, když se ozve okolní svět, a to v podobě peněz, z nichž (naneštěstí) musí čerpat existenční prostředky i umělci. Vtipné, melancholické a v závěru i sladkohořké nahlédnutí do života tří mužů, jež mohli žít před 150 lety i včera. (16.04.2012)