Rytmy Brazílie

LFŠ 2007 ... Trochu nemastné neslané zpracování na to, o jak fantastickou hudební kulturu ve filmu jde. V jednom momentě, kde hraje ta jejich směska funky, reggae a samby, to je něco...to chci doma :) (29.07.2007)

Když se řekne brazilská hudba, většina lidí si nejspíš vybaví záběry z karnevalu v Rio de Janeiru. Finský režisér Mika Kaurismäki v tomto městě žije už víc než deset let. Spolu s ním cestujeme napříč Brazílií a poznáváme příběhy nejrůznějších lidí spjatých s tradiční brazilskou hudbou. Zjišťujeme, že má mnoho jiných podob, než je ta mediálně nejznámější. Sám režisér k tomu říká: „Většina cizinců zná pouze bosa-novu nebo sambu, ale v Brazílii toho můžete objevit mnohem víc – maracatu, frevo, coco, forró, emboladu a spoustu dalších stylů.“ V porovnání se slavnějším hudebním dokumentem Wima Wenderse Buena Vista Social Club jsou Rytmy Brazílie filmem komplexnějším a spíše než na příběhy lidí zaměřeným na příběhy hudby, jednotlivých stylů a písní. (22.02.2007)

hudba brazilie je neopisatelna. tazky vychodiskovy bod pre natocenie dokumentu. hudba brazilie je magicka. to dokument zachytit nedokaze. a napriek tomu vsetkemu, aj to malo z filmu brata slavneho aikho kaurismakiho je strasne vela. taka je brazilia. velka divocina, cesty a hudba opisujuca nehmotny svet stvorenych veci. hudba, ktora intuitivne dokaze opisat vsetko - „Bůh existuje, i když není , ale zlý duch nepotřebuje existovat, aby byl – když člověk ví, že neexistuje, tu se on všeho zmocní. Peklo je nekonečno, které ani nelze spatřit. Ale člověk chce nebe, protože chce konec: ale takový konec, aby po něm potom všecko viděl.“ (10.01.2006)

Nezávislí režiséři mají k hudbě blízko (Jarmusch, Wenders, Kusturica, Zelenka, Aki Kaurismäki). Starší bratr posledně jmenovaného se ovšem nezaměřil na jednoho interpreta (skupinu), ale na hudební kulturu celé země. Vše o brazilské tradiční hudbě (tedy žádná Sepultura) v kostce od Fina, který si v Rio de Janeiru otevřel hudební klub a občas žije v Brazílii. (11.03.2003)