Na východ od ráje

Jsou tam skvělé postavy, ale některé reakce Deanova bratra mi přišly trochu přehnané. Každopádně se na to hrozně dobře kouká a děj jsem dost hltal. Barva tomu určitě prospěla a líbila se mi i hudba. A samozřejmě musím vyzdvihnout herecký výkon Jamese Deana, je to sice klišé, ale on prostě hrát uměl. (06.05.2010)

40% - Tak tohle už nikdy víc. Smát se při emočně vypjatých scénách jsem asi neměl, ale co jsem měl dělat, když byly tak blbé? O stupidních dialozích se ani snad moc rozepisovat nebudu... Umím ocenit hezký film, ale u tohoto tak vysoké hodnocení nějak nechápu. Mno, asi mi výsledný dojem zkazil i příšerný dabing, což však nic nemění na faktu, že tenhle film byl průšvih... (12.03.2008)

„Variace na biblické téma“, to bylo první, co jsem o Na východ od ráje slyšel. Mé obavy, zda bych ji tam opravdu našel, byly věru zbytečné. Ačkoli jsem znal příběh Kaina a Ábela jen velmi povrchně, ve filmu je to několikrát omíláno, zdůrazňováno, připomínáno a divákovi nošeno na zlatém podnose, až to ke konci může být i protivné. Když ale toto pominu, zůstává nádherně srdcervoucí příběh dvou rozdílných bratrů, otce a ztracené matky se silnou narozeninovou scénou a velmi dojemným závěrem, kdy mi ukápla nejedna slza. Naprosto ojedinělý film, kdy jsem se stoprocentně ztotožnil s hlavní postavou. (08.04.2006)

Dean byl rozhodně lepší herec, než řidič. A snad je to i dobře, kdyby hrál i v dnešní době, zřejmě by skončil u instantních a prefabrikovaných výkalů současné americké produkce. Takto mohl plně dokázat, že skutečně uměl. Kazanův film je velmi dobrý, bohužel místy mu už hlodající zub času poněkud ubral dech. Snad nejvíce bych celému snímku vytkla, že jediný dobrý a přirozený herec v něm je Dean. Zatímco Dean je přirozený, představitel jeho bratra Davalos hraje spíše jako přirození. (26.11.2011)

Nedávno jsem "objevila" rebela s příčinou Jamese Deana, který si mě okamžitě získal a stal se pro mě opravdovým Idolem, jehož smrt je obrovskou škodou pro diváky a film vůbec. Jeho první snímek, který natočil se svým učitelem Eliou Kazanem se po právu stal legendou jako samotný Dean. Podobenství s biblickým příběhem Kaina a Ábela je dovedně zakomponováno do filmové řeči, takže neznechutí ani ateistu mého ražení. Naopak, toto působivé drama, s vypjatými scénami, se mi nadlouho vryje do mozku. Úchvatné jsou zejména záběry jakoby nakřivo, které ilustrují právě ty zásadní okamžiky střetu otce a syna. Ztraceného, osamělého, nikdy nemilovaného. Syna, který bojuje s vnitřními běsy a démony sžírající touhy po otcově uznání a lásce. Konec sice nekoresponduje s biblí (jestli se tedy nepletu), ale film tím nijak netupí, jen zmírňuje bolest hrdiny (diváka). Postava, se kterou jsem se ztotožnila až do morku kosti. (21.01.2006)