The Florida Project

Portrét svobodné matky samoživitelky, která žije se svou dcerou v levné motelu na Floridě poblíž Disneylandu. Film je rozdělen do dvou rovin, kdy sleduje příběh z pohledu dětí a na druhou stranu z pohledu života dospělých, kteří musejí řešit záležitosti každodenního života. Je to v podstatě taková krátká epizoda ze života lidí v motelech, neměl jsem pocit, že sleduji film. Silný konec, kdy sociálka odvádí Moonee od její matky je velmi dojímavý. (20.01.2018)

Pozitívne pastelové farby pulzujúce celým filmom v dokonalej harmónii s bezstarostným životom detí vyrastajúcich vo farebných moteloch. Na druhej strane veľký kontrast s každodennými drsnými životnými podmienkami ich rodičov. Detská milá naivita verzus “dospelácka” nevôľa skutočne dospieť a stať sa zodpovedným. A rozprávkový Dineyland iba na krok z malej plesnivej izby motela. (29.10.2018)

The Florida Project je film o třech pizdách. První nespatříte, ale její dědictví je znát na každém kroku v podobě chování starší ze dvou hrdinek snímku. Také ona měla matku, která svou (ne)výchovou předala své hodnoty a styl života dceři, pizdy se totiž recyklují. Dovolím si polemizovat se dvěma názory, které v komentářích často zaznívají. Nejde o příběh lidí ze dna americké společnosti. Obyvatelé laciných hotýlků z okolí Las Vegas mají sice k prosperitě daleko, mohou si ale dovolit pravidelné platby za střechu nad hlavou a nehladoví. Skutečné dno tvoří četní bezdomovci, obyvatelé rozpadávajících se městských ghet a rezervací. Šokující procento Američanů trpí podvýživou, nemá na léky a zaplacení základních služeb. Protagonistky filmu budou s největší pravděpodobností na svém sestupu dále aktivně pracovat a seznámí se se dnem americké společnosti ve stáří, až nepůjde prodávat své tělo opotřebované tabákem, alkoholem a tvrdými drogami. Životní styl a nastavení jim neumožní založit funkční rodinu a opřít se o své partnery a děti. Za druhé: Ty holky vážně necítí zoufalství a beznaděj. Život si užívají jako málokdo. Nelámou si hlavu s budoucností a dovedou být kreativní při obstarávání zdrojů a nemají ani špatné spaní ze svých eskapád. Trpí jejich okolí. Ti, co se musí vyrovnávat s následky jejich činů. Mimochodem, to, co komentující vnímají jako příchod zkázy, je ve skutečnosti jediná jiskřička naděje v tom nekonečném marasmu. Kdo se nechá unést pláčem šestileté holčičky a nevnímá, že pokud je něčí obětí, tak jedině své matky, ten nemá rozum. Sean Baker si zaslouží uznání za výběr hlavních představitelů a bezchybnou práci s neherci. Filmově nejvíc vyčnívá hluboce lidská postava manažera hotelu, který dobře zná své ovečky, ani na okamžik nepodléhá naivitě, ale jedná citlivě a se snahou v rámci možností pomáhat. Tady se Williem Dafoe vytáhl k jednomu z nejpřesvědčivějších výkonů své kariéry. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2020)

Děti nemůžou za svoje rodiče. Proto jsem nejmenší hrdiny tohoto snímku za jejich chování nijak neodsuzovala a vlastně jsem se nemohla rozhodnout, jestli mám být ráda, že si tak užívají žhavé floridské léto, nebo je mám hrozně moc litovat. Nejlepší na celém filmu je fakt, že režisér a scenárista v jedné osobě do většiny rolí obsadil neherce a dosáhl tak v podstatě dokumentární autentičnosti. Dafoe hraje pěkně (bavil mě hlavně při konfrontaci s pedofilem), ale na Oscara to v současné konkurenci není. Největší hvězdou je malá Brooklynn Prince, jejíž závěrečné slzičky rozpláčou málem i vás. Skoro 4*. (04.03.2018)

Ale aby jste se nemýlily, já bych oběma holkám šoupla pár přes prdelku. Svět je holt někdy na draka a já doufám, že se z toho nějak vylížete, protože takhle by to tedy nešlo. Sean to točil po svém, s barvičkama pomalu jak Almodóvar, ale Florida přece musí hýřit barvami, alespoň v mých představách ano. (19.01.2018)