Hastrman

Na papíře vypadá námět na film Hastrman režírovaný Havelkou mnohem lépe. Adaptace románu Miloše Urbana, který byl oceněn před lety Magnesií Literou, je skutečně jiná, než většina dnešních českých filmů. Za to mu patří neskonalé dík. Přesto je to námět spíš na seriál, cyklus nebo alespoň dvoudílní film. Uchopit tak vrstevnatý text a realizovat pouze část není ideální. Nadto požitek z textu a identifikace s Hastrmanem funguje díky ich formě téměř okamžitě, ve filmu o tuhle intimitu přicházíme. Voice over výkon Karla Dobrého nevylepšuje, spíše naopak. Živelnost a neotesanost Simony Zmrzlé by lépe fungovala v páru s někým jiným. Bohužel i v několika málo obrazech, které měla s Vladimírem Polívkou bylo možné vnímat napojení jejich postav, což je dvojici Dobrý/Zmrzlá nepovedlo ani na ploše celého filmu. Nicméně látka je to zajímavá, v kombinaci s knihou vysloveně inspirativní, ale první zážitek byl slabý. Doufám, že při repríze se to celé posune minimálně o jednu hvězdu výše. (24.08.2019)

Havelkův film postrádá silnější konflikt, postupně gradující drama (kamenování v závěru přichází znenadání) a větší tajemství (identita osoby pobíhající lesem a obsah dřevěné skříně moc zvědavosti nepodněcují). Kvůli tomu ztrácí na síle také ústřední vztah. Milenci nejsou okolnostmi nuceni, aby jeden o druhého bojovali a hájili své city a taky není zřejmé, co – kromě jakési animální přitažlivosti a čtenářské vášně – je k sobě vábí. On a ona jsou natolik odlišní, že mezi nimi chybí jakákoliv chemie a vše pouze předvídatelně směřuje k odhalení pravé identity jedné z postav. Je toho zkrátka málo, co diváka zaměstnává. Subjektivní stopáž hodně přes dvě hodiny. ___ Jistý rytmus vyprávění, které místy úplně stagnuje, dodává akorát knižní a poněkud mechanicky působící dělení do kapitol podle tradic spjatých s danou roční dobou (postupně stále více iritující je také uvozování každé kapitoly písní a kamerou letící nad rybníkem – což je bohužel Havelkův oblíbený a proto velmi nadužívaný stylistický prostředek). Stejně knižně působí vesměs zbytný voice over. Přitom by scénář stačilo dramaturgicky pročistit, zamyslet se nad tím, k čemu daná scéna ve vyprávění slouží, kdo je vypravěčem (a uzpůsobit tomu fokalizaci) a dopilovat logiku návaznosti sekvencí (i záběrů, protože občas jsou patrné chyby v kontinuitě).___Kombinace vzletného romantismu, projevujícího se vedle hudby kompozicemi à la Der Wanderer über dem Nebelmeer a patetickými dialogy, a lehké nadsázky, přítomné zejména v šibalství některých postav, moc nevyšla. Film působí rozháraně, trpí podobnou krizí identity jako protagonista. Některé humorné momenty jsou pak úplně mimo celkový tón filmu (zmínka o „blinkání vody“, předstíraná autoerotika). Nejlépe pro mne Hastrman fungoval jako baladicko-hororová kronika života na českém venkově ve třicátých letech 19. století, výrazně zohledňující pohanské zvyky a lidové umění (písně, divadlo). Dost filmu pomáhají herci (zejména ve vedlejších rolích, ale Simona Zmrzlá taky dokáže potěšit, když dá průchod Katynčině divokosti a živočišnosti), kamera a pěkná hudba. ___Kdybych znal předlohu, kterou mám stále chuť si přečíst (už kvůli oné druhé rovině odehrávající se v současnosti, která je ve filmu odbyta bizarně enigmatickým epilogem), možná budu kritičtější. Takhle jsem docela smířlivý, protože mě Hastrman oproti mnoha jiným českým filmům svým obsahem ani řemeslným zpracováním neurážel, nezáměrně směšný mi přišel jen párkrát (stromový sex à la Antikrist) a některé scény, převážně spjaté s oněmi pohanskými rituály, byly vcelku působivé. 55% (19.04.2018)

Tak už i česká kinematografie má svůj typický divnofilm. Nepříliš umělecky vyvážený příběh hastrmana obšourníka, který si myslí na vilnou Katynku, opravdu strhne grandiózní odvahou natočit něco pramálo konzumního, příslušně mokrosuchého a na české prostředí i mírně kontroverzního. Co nestihl Vorlíček, v tom už Ondřej Havelka tolik nepokračuje. Vydává se totiž vlastní cestou a jeho navození iluze vyzrálé režie je dokonalé a snadno se tomu dá podlehnout. Ovšem je zde jeden podstatný zádrhel - i bez znalosti literární předlohy Miloše Urbana je více než znát, že musela být značně komplikovaná, tudíž na filmové plátno obtížně převeditelná. Dejme tomu, že v Karlovi Dobrém se našel ideální představitel mužíka, pro něhož je vodní živel nezbytně životadárným. Ale co o jeho postavě tak dohromady víme? Fajn, vydává se za barona, patrně je nesmrtelný, proč a hlavně kvůli čemu se ale frekventovaně stěhuje z místa na místo, jak je nám v jedné z replik naznačeno, to zůstane víceméně utajeno, i to, jak ho má vlastně divák vnímat, není příliš jasné. Kladně či záporně? Režisér si ještě vypomáhal vnitřními monology, zdůrazňujícími psychologické pochody ústředního kavalíra. Technickou výtku bych měl i ke scénám, v nichž se potápí. Od hastrmana bych čekal hbitější pohyb pod vodou a určitě se neodboural ani dojem, že herec pod hladinou urputně nezadržuje dech. To objekt jeho touhy byl podstatně smyslnější. Simona Zmrzlá rozmrzne i pyj v ledu, takže o její klín zápolí málem půlka vesnice, a v žádném případě se při styku s ní nedoporučuje mít nenabroušenou sekeru, aby se předešlo nedostatku polen, sloužících k výrobě sex panen (však uvidíte). K tomu se vsadilo na rozdělení vyprávění do kapitol, takže prožijeme různá roční období a tradice s nimi spjaté, přičemž se divák stane svědkem pohanských rituálů. Přišlo mně to příliš nepříjemně strojově přesné, načež každý počátek kapitoly provázela úděsná zpívánka doprovázená poetickým přeletem kamery nad luhy a háji. Havelka nepřišel s filmem, který by svoji atraktivnost dával na odiv. Je to vyloženě dílo velmi specifické, nesoucí v sobě nejeden různorodý žánrový prvek, čekající na své objevení. Zrežírované je příslušně kvalitně, herecká garda je vyhovující, i tak působila ale poněkud druhořadě, celkově se hlavně nedařilo vzbudit můj zájem o hastrmanské vodní hrátky natolik, aniž bych zdárně ignoroval fakt, že Vorlíčkova stařičká vodnická konkurence byla přece jen zábavnější a invenčnější v mnoha ohledech. 5/10 (25.12.2018)

Někdy se říká, že film je tak dobrý, jako je dobrý jeho hlavní představitel. S démonickým Karlem Dobrým tedy tvůrci nešlápli vedle. Bohužel v posledních zhruba dvaceti minutách se to Havelkovi dramaturgicky a režijně úplně sesypalo pod rukama a ty na sílu vložené rádoby hororové prvky úplně vyšuměly do ztracena. Je to škoda. Každopádně, z koho mi v dobrém spadla čelist, byla Simona Zmrzlá. Pro mě největší herecký objev za poslední léta. Charismatická, živočišně divoká a přitom půvabná, herecky přirozená, tu bych chtěl ve filmech vídat častěji. (09.03.2020)

„Jste velkorysá. To já urážky neodpouštím.“ Havelkův filmový režijní debut nabízí baladický příběh z českého venkova s vlastní poetikou (navozovanou i jazykem, nádherným vizuálem a zvukovou stránkou). V některých ohledech mi vzdáleně připomínal Brabcovu Kytici (ne nutně i kvalitou). Hlavním tématem je pak pomalu se rozvíjející tragická romance mezi kráskou a zvířetem. A zatímco u Katynky si třeba nejste úplně jisti, co přesně cítí (jen flirt?), u „barona“ je ten vnitřní svár mezi predátorskou náturou a nečekaným citem zjevný. A obsazení jak Zmrzlé, tak hlavně Dobrého byl výborný tah (neumím si v jeho roli představit jiného herce). Film mě dlouho bavil, ale směrem ke konci začal být stále víc přitažený za vlasy a závěrečné cca 2 minuty byly už zcela mimo. Škoda, přesto mi to ještě na ty slabší 4* vychází. „Co skrývá její koketérie? Pouhý chtíč, jenž byl pouze mou zvířecí přirozeností? Nebo jsou její city natolik hluboké, že unesou tíhu poznání mé pravé tváře? Začínal jsem chápat, že běs, který mnou zmítal, byl strach, že ji ztratím.“ (10.03.2019)