Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jan Potměšil a Ilja Racek v příběhu o přátelství malého Jakuba a jeho podivínského strýce Josefa. Příběh malého Jakuba (J. Potměšil), který se zastává strýčka Josefa (I. Racek), jenž v rodině svou existencí tak trochu „překáží"... Rodina při oslavě dědečkových (M. Nedbal) narozenin využije strýčkovy víry, že někde ve světě žijou mimozemšťané a ztropí si z něho s pomocí falešně vyvolané fotografie nemístný žert. Za strýčkem se totiž zřetelně objevil záhadný stín, který připomíná lidskou bytost... Strýček je zcela konsternován a klaní se neviditelným návštěvníkům. To je voda na mlýn paní (I. Janžurová) a pána domu (L. Munzar), kteří se snaží strýčka z domu vystrnadit, aby měli pokoj pro zasnoubenou dceru Janu (J. Leichtová). Plánují jeho odvoz na psychiatrické vyšetření a posléze do ústavu. Situace se ale neplánovaně zkomplikuje záhadným zmizením strýčka a Jirky... (Česká televize)

(více)

Recenze (16)

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Taky jsem nebyl z této televizní inscenace moc nadšený. Bylo to moc ukecané, děj taky nebyl zrovna nejzajímavější a chvílemi mi přišlo, že to některé účastníky z řad herců ani moc nebavilo. Podali jakžtakž slušné výkony, ale z daného tématu se dalo rozhodně vytěžit mnohem více. Toho strejdy mi bylo až líto… ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Jak se zbavit strýčka Josefa, aby se uvolnil tolik potřebný pokoj. Typická lhostejnost a neúcta ke staršímu člověku v důchodovém věku. Trochu zvláštní příběh je drobátko moralizující, byť poněkud netypickou cestou. Dělat z člověka blázna za použití jeho koníčku a zájmu o vesmír spojená steoriemi o tzv. mimozemském životu je opravdu hnus a tak je strýček potrestal stejným kalibrem. Bohužel je to celé velice těžké k uchopení a tak pro mnohé velmi nesrozumitelné. ()

Reklama

ArthasKarfa 

všechny recenze uživatele

Naprosto dokonalý film o útoku normálnosti na šťastného člověka. Proč si někdo myslíš, že pít kafe a žrát bábovku je lepší než mít svůj svět podkroví a dívat a poslouchat něco vzdálenějšího a hezčího než plky ženský o penězích. Naprosto skvělý Ilja Racek. Krásný film o tom, že ne všichni musí mít svět jako třenou bábovku a kredenc naproti lednici. ()

Schlierkamp 

všechny recenze uživatele

Československá televizní komedie zabývajícími se rodinnými vztahy v jednom domě. Strýček Josef v podání I. Racka, jehož životní náplní jsou konspirační teorie týkající se mimozemských civilizací, má velmi pěkný vztah se svým synovcem Jakubem (J. Potměšil), avšak právě kvůli svým výstředním zálibám je trnem v oku své švagrové I. Janžurové, která by ho nejraději umístila do psychiatrické léčebny a do jeho uvolněného pokoje nastěhovala svou dceru s mužem (půvabná J. Leichtová a M. Vašinka). U příležitosti rodinného setkání si manžel Janžurky a otec rodiny L. Munzar udělá ze strýčka legraci, a sice během rodinného fotografování uměle do fotografie přidá stín, jenž má vyjadřovat mimozemskou přítomnost. Tento žert, který strýček ihned odhalí, však vystupňuje opovržení a nevraživost vůči jeho osobě a strýc Josef opouští domov, kde mu už nebylo příjemně. Závěr snímku naznačuje, že se má strýc Josef vrátit, avšak konec snímku nepochopitelně splynul se závěrečnými titulky a divák má pouze nejasnou představu o vyřešení rodinné rozepře. Název snímku souvisí s představou I. Racka o existenci vyspělých mimozemských civilzací, které nás sledují a každý člověk má tak podle něho svého mimozemského pozorovatele. Dále se ve snímku v menší roli jako část rodiny objevil i manželský pár R. Jelínek a atraktivní J. Švandová. V komediálně laděném snímku J. Platze se objevil i M. Nedbal jako dědeček, který velmi přispěl k navýšení zábavnosti i celkové kvalitě snímku, neboť bez jeho postavy bych vážně uvažoval o podprůměrném hodnocení. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Televizi jsem prodal v roce 1975 (když tam začali vysílat nějaký východoněmecký seriál), takže tento film jsem už neměl možnost vidět v bedně a shlédnul jsem jej až nyní na webu, ale kdybych ho neviděl, tak bych o nic nepřišel. Příběh sice má hlavu a patu a nese i jisté morální poselství, ale jeho zpracování mi přišlo dosti podprůměrné. Televize má smysl jenom tehdy, když právě probíhá politický převrat. V roce 1968 jsem sledoval zprávy na vlastní TV, v roce 1989 jsem se chodil dívat na televizi ke známým a příští převrat budu, doufám, sledovat na webu, takže není třeba mít doma bednu, i když dnes se už, pravda, dělají placaté. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama