Il rosso segno della follia

Proto-giallo, které potěší několika výborně natočenými scénami (např. ta, kdy v dialogu vidíme tváře postav jen v odrazu řeznické sekery) a občasnými reflexivními voice overy hlavního hrdiny. Ten byl bezpochyb jedním z inspiračních zdrojů pro AMERICAN PSYCHO. Snímek nedávno vyšel v perfektním remasteru. (20.12.2017)

Giallo netradičné v tom zmysle, že od počiatku poznáme identitu vraha. Ale aj v tom, kam sa dej uberie v jeho tretej tretine. A zároveň poteší aj prekvapivým zvratom ohľadom identity jednej modelky (nie že by sme to nevideli už x-krát, len som to nečakal) a zároveň aj cynickým záverom. Motivácia vraha, samozrejme ide o traumu z detstva, nie je až tak ohurujúca, skôr je veľmi jednoduchá a nakoniec nechápete, prečo si na tú traumu John dokáže spomenúť až po x zavraždených ženách. (04.10.2021)

Mario Bava patří mezi moje nejoblíbenější režiséry a právem mu tak tady patří místo v mé TOP 10. Myslím si, že všechny jeho nejlepší a nejzásadnější filmy už jsem viděl a těch pár méně známých kousků(jako je třeba tento) si nechávám na horší časy. Il rosso segno della follia/Hatchet for the Honeymoon je jakousi sondou do mysli vraha. Giallem bych to vůbec nenazýval když už tak spíš psychologickým dramatem s krimi linkou který se v druhý půlce přehoupne i do duchařskýho příběhu a tak trochu je tu cítit i gothický horor. Každopádně to všechno pospolu celkem funguje. Pochválit lze i zvolenou hudbu. Ale jak už jsem psal. Věděl jsem, že to nejlepší od mistra Bavy mám za sebou a tohle je opravdu jeden z těch jeho slabších kousků. Nejde o nic k čemu bych se znovu vracel. I přesto jsem rád, že jsem film viděl a myslím si, že film za jedno shlédnutí stojí. 3hvězdy (12.05.2024)

Mysteriozní drama s prvky gialla (dívky jsou zabíjeny sekáčkem na maso, vrah je však znám od začátku) a gothického horroru (rozlehlý dům, snové scény se mísí s realitou a neklidná hudba nevěstí nic dobrého). John nemá dobré vzpomínky na dětství, ale aby si vybavil klíčovou scénu, co způsobuje jeho noční můry, musí najít poslední díly skládačky. Místy poetický film s krásnou kamerou (smysl pro kompozici, detail, světlo a stín i barvy) se v poslední třetině mění v duchařský příběh, který ale diváka nevyděsí. Obecně film není příliš strašidelný, ale dobře se na něj dívá. Vynikající hudba, kdy se střídají klidné pasáže s dechovými nástroji a spinetem a pasáže temné plné tíživých tónů a řezající kytary, je typicky italská. Krásné dívky jsou třešničkou na lehce psychedelickém dortu upečeném klasikem žánru. John jakoby vypadl z povídek E.A.Poa. Z dnešního pohledu je však film spíše pro příznivce kinematografie 60. - 70. let. (27.03.2016)

S pojmem giallo bych byl v tomhle případě opatrný, spíše se jedná o netypickou sondu do vrahovy mysli. Sám se nám představí jako psychopat, který je na první pohled zcela normální a žije svůj přepychový život. Uvnitř ho však sžírá matná minulost, kdy byl svědkem vraždy svých rodičů, a deprese z ní si tak léčí na ženách, které ve svatebních šatech vraždí lesklým sekáčkem. Bohužel jednoho dne mu natolik rupne v bedně, že zabije někoho, koho neměl... Bava v tomhe snímku skloubil psychologický thriller s duchařinou, čímž nás záměrně mate, ale zkušený divák si bez problému domyslí, kam to přesně spěje. Film doplňuje pěkná hudba, přehnaně krvavé momenty ale nečekejte. Tohle je hlavně o hereckém koncertu vyšinutého vraha, co se stále víc propadá do hlubin totálního šílenství. (22.02.2012)