Mamma Mia! Here We Go Again

Nejdřív jsem nečekal nic, spíš jsem se obával zprznění jinak úžasných písniček ABBY. Když se začaly rojit vcelku pozitivní recenze, začal jsem být lehce namlsaný, ale stále spíš skeptický. No nakonec se ukázalo, že recenze se nemýlily a toto pokračování se díky několika silným momentům, vynikajícím pěveckým výkonům i přítomnosti mé nejmilovanější osoby, pro mě stalo nejkrásnějším letním kinozážitkem doposavaď. Dokud to běží, doporučuju vyrazit. ***** (12.08.2018)

Here We Go Again With No Surprise... Na to, že tenhle sequel nikdo nechtěl a nebyl tu žádný důvod se na něj těšit, dopadl nakonec ještě dobře - jako bez psychické či fyzické újmy snesitelná blbina, u které víte, co teď kdo udělá, a že to skončí, jak to skončí. A potvrdí se vám, že Pierce Brosman prostě neumí zpívat. Btw.: tlustá verze Stellana Skarsgårda mi silně připomínala vzhled padoucha Shadow Kinga z první série seriálu Legion (2017), fakt blbej nápad - i kdybyste ten seriál neviděli, fakt je to hnusný. A mladá verze Harryho taky nic moc, ale zase se přiznám, že jsem kvůli těm vousům nepoznala Andyho Garciu. Jediným důvodem pro opětovné zhlédnutí je vidět znovu výraz, který měla máma, když se na scéně objevila Cher. 5/10 (30.09.2018)

Po 10 letech se Mamma Mia vrací! Když před rokem přišla zpráva, že se chystá pokračování Mamma Mii, byl to celkem šok. Ano, jedničku mám rád jelikož energičtější muzikál by ste těžko sháněli, po konci jedničky jsem si ale byl jistý, že pokračování nebude, protože prostě není kam jít. A i původní muzikál končí zakončeně. Jsme ale pořád v 21. století, kde každý hit dostává pokračování a bylo jasné, že jednička, která si před 10 lety došla pro 609 mega dostane sourozence. A ten sourozenec nakonec opravdu vznikl a je tady. Z trailerů jsem si pořád nebyl jistý jestli to je ta správná cesta a nálepky zbytečný sequel se prostě nezbavil. Jenomže víte vy co.... dočkali jsme se důstojného pokračování. Jednička je dodnes ztřeštěný zábavný muzikál plný energie a výpravných hudebních čísel s perfektními vizuálními nápady. Dvojku ale už nerežíruje Phyllida Lloyd, nýbrž Ol Parker. A dá se snadno rozeznat, že Parkerova režie je jednoduše jiná než té Lloydové. Zatím co jednička je svou povahou spíše pubertální děcko plné hormonů, dvojka je spíše typ člověka co má za sebou úspěšnou maturitu a než dospěje, chce si ještě jednou pořádně užít. Bál jsem se toho, že jednička vlastně ukradne všechny písně z jedničky a nedostaneme žádné nové. Při tom starých písní z původního filmu se objeví asi čtyři a z toho všechny se objeví v dějové lince s mladou Donnou kam i logikou patří. Tady se ale objeví i písně nové a rozhodně nejsou o nic horší než ty z jedničky. Ve filmu se samosebou objeví i Colin Firth, Pierce Brosman, Stellan Skarsård a Meryl Streep, většina z nich má ale menší role (především Streep má spíše cameo) a objeví se jejich výrazně mladší verze. Jako by se ale stál zázrak, mladé tváře sedí na ty staré. Irvine je slušný nový Brosman, Hugh Skinner slušný nový Grant a Dylan zase slušný nový Skarsgård. Celý film si ale pro sebe ukradne především vždy roztomilá Lily James jako mladá Meryl Streep. James je jako mladá Meryl perfektní a rozhodně své starší herecké kolegyni nedělá ostudu. Co se týče nových postav z přítomné časové linie, Andy Gracia je jako vždy cool a Cher je příjemným způsobem ztřeštěná. Musí se nechat, že jsem možná trochu zaujatý, jelikož na písních Abby jsem vyrůstal a dodnes si sem tam nějakou pustím. Dvojka je ale stejně jako jednička film plný života a energie, který je prostě tak šílený a občas naivně hloupý, že je geniální. Všechny hlavní postavy jsou opět perfektní, falešné Řecko pořád dokáže být nádherné a rytmus hudby je prostě neuvěřitelný. Prozatím nejzábavnější film roku a překvapivě důstojné pokračování, což z trailerů zárukou nebylo. Takže spokojenost a velký palec nahoru! (19.07.2018)

"Stvořit takovou ženu, to chce tři skvělé muže." Návrat na ostrov Kalokairy byl pro mě čirým potěšením. Opět mě čekalo kýčovitě krásné prostředí, solidní výběr z neskutečného množství hudebních pecek švédských hitmakerů, 2x3 bezvadní tátové a roztomile zoufalé pěvecké výkony herců, kterým to trošku kazila Cher. Já jsem si to zkrátka podruhé užil, dvě hodiny jsem se připitoměle usmíval a navíc jsem se naučil několik skvěle lichotících frází pana Cienfuegose. Zkrátka pokud kolem mě po D1 někde u Humpolce projede parník směřující na Kalokairy, tak určitě přestoupím. (25.12.2018)

Upřímně, první díl je moje guilty pleasure. Na druhou stranu, ať si kdo chce, co chce povídá, formálně se jedná o kvalitně natočený a vystavěný muzikál. Dvojka je ovšem absolutní peklo - mizerné aranžmá písniček, příšerná choreografie, děsivý zpěváci (ono je rozdíl, když neumí zpívat Pierce Brosnan a když to neumí nějaká druhořadá TV hvězdička). Děj otřesně špatný. Každý muzikál musí více či méně ospravedlnit svůj fikční svět, v němž postavy začínají zničehonic zpívat a tančit. MM2 se o to vůbec nesnaží, přičemž činí tak nestoudně špatně, až je člověku 99 % stopáže stydno - postavy večeří v napoleonské restauraci - Waterloo, jedna postava se jmenuje Fernando - Fernando... Na všech, co zůstali od minula, vidíte, jak ukrutně je to nebaví - hlavně Brosnan a Firth. MM2 bude od teď vyhrávat žebříčky nejzbytečnějších a nejupachtěnějších sequelů... Ačkoliv, i to je v dnešní době obdivuhodný výkon. (12.08.2018)