Island of Lost Souls

Horor z 30. let s dávkou sci-fi, dobrodružství a romantiky podle díla H. G. Wellse. Díky ideální stopáži není prostor pro nudu, solidní hudba umí dotvořit brilantní atmosféru, jíž napomáhá tajuplné prostředí a hra se stíny, stejně tak poetika černobílého obrazu dodává příběhu ty správné grády a zvrácenost pokusů dr. Moreaua je pikantním kořením. Divákovi utkví v hlavě nejen "výtvory" vědce, ale také každodenní rituál "domorodců" na ostrově a dům bolesti. P. S. Jsem zvědavý na nové zpracování v roce 2016. (23.01.2014)

Island of Lost Souls je jednou z mála anomálii v kinematografii, kedy je najstaršia adaptácia doteraz tá najlepšia, pričom tá najhoršia je paradoxne tá najnovšia. Vo svojej dobe snímka vyvolala značnú kontroverziu a ani sa niet čo čudovať, ale také Freaks boli predsa len iná kategória. Krátka stopáž tomuto hororíku sluší, častokrát poteší vynaliezavý záber a štúdiová výprava vôbec neprekáža. Charles Laughton má v úlohe Moreaua neustále na tvári potmehútsky výraz a je napriek svojej vnútornej hrôzostrašnosti sympatický, s unudeným Brandonom radšej ani neporovnávajme. Inak očakávam, že sa dočkáme v najbližšej dobe seriálu, prípadne filmu. (22.03.2020)

Fantastické. Odteď si přeju už jen stát se Edwardem Parkerem, žít na tropickém ostrově v jižních mořích a donekonečna souložit s panteří ženou v podání Kathleen Burkeové. Snad kromě (ale jen z dnešního pohledu) nevhodně laděné hudby nenacházím jedinou chybičku. Vynikající Charles Laughton ukradl celý film pro sebe, jeho klidný, ale nebezpečný a pošahaný doktor Moreau s tichým hlasem je největší devizou Ostrova ztracených duší. Panteří ženu jsem už zmínil, a proto nesmím vynechat ještě Vykladače zákona - chvíli mi trvalo, než jsem Belu Lugosiho objevil, k poznání fakt není, ale stačilo se zaposlouchat do jeho hlasu. Tihle tři společně tvoří základ pro skvělou zábavu v jednom z nejklasičtějších starých příběhů. Závěrečný obrat monster proti svému stvořiteli je lahůdkový a skutečně působivý. (21.07.2013)

Hm, klobouk dolů, první Ostrov Dr. Moreau, který mě neotravoval. V dětství se mi ta kniha narozdíl od zbytku Wellse moc nelíbila, protože byla příliš meditativní na téma "kde je hranice člověka a co ho dělá člověkem". Ne že by mi vadila těžší literatura, ale jiné jeho knihy byly větší pecky. Tuhle notu různá novější zfilmování pěkně vezmou za své a udělají z toho nestravitelnou kaši. Zde je vyprávěno s lehkostí a elegancí, interpretace mi vyloženě sedla. Jsou obsazeni výborní herci a skoro nikdo nepřehrává, až na němofilmové koulení očima, které se herci touto dobou ještě neodnaučili (a až na kapitána). A závěrečné minuty, gradace a na konci rezignace, jsou podané mistrně. (13.01.2014)

Wellsova klasika byla zfilmována hned několikrát, jsem rád, že jsem si pro první zhlédnutí filmové adaptace vybral zrovna tu první. Kouzlo černobílých filmů to má, obsazení a masky na svou dobu jsou fajn, ale celkově je to prostě přesně takové, jak jsem si z odkazů a informací o Wellsově příběhu vždycky myslel - kritickou výpovědí silné, celkově jako příběh ale slabší. 101 hororů, které musíte vidět než zemřete 83/101 (06.04.2022)