Šest žen pro vraha

Toto šlo zcela mimo mě, osobně jsem ten film shledal nesnesitelně nudný a vůbec jsem se nevyznal v té změti jmen a postav a jejich motivacích... Asi to není špatný film a ve své době to mohlo mít něco do sebe, ale dnes mi to přijde veskrze jako ztráta času, bohužel. Podobným způsobem mě už kdysi minul i režisérův starší snímek Maska démona, který mi snad přišel ještě hloupější než toto. (30.12.2019)

Oproti dnešním takzvaným gore hororům brutálních výjevů je tento film hodně mírný. Nechci vám prozradit příliš, ale ponurá atmosféra s mysteriózními prvky je působivá. Na druhou stranu mě kostra příběhu přišla poněkud slabší. Což u podobných filmů není neobvyklé. Jak už bylo řečeno, film hloupý není, nicméně u těch detektivních prvků mám raději promyšlenější pikle. Rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil. Protože i zde je na co se dívat. Prostě takový výlet do starých časů francouzského gialla. Na jedno zhlédnutí úplně stačí. (22.11.2014)

Tajomný vrah v maske zabíja modelky ktoré pracujú v dome módy.Hlavne ta maska vraha bola posobivá a jedna z najlepších v tomto žánry.Mystérium okolo vraha je parádne.A aj vraždy konečne neboli jednotvárne ale každá z nich skrývala v sebe kúsok originality ale hlavne každá bola iná.Vrah v niektorých momentoch vyzeral zmatene a pri tých vraždách sa zdalo že koná impulzívne a nie plánovane ako pri ostatných giallo filmoch.Tá atmosféra bola dusná,lebo tolko podozrivých v jednom filme sa nevidí často.A tá koncová pointa bola z tých slušnejších.Jeden z najprepracovanejších giallo filmov. (04.05.2014)

Giallo snad ani nemohlo odstartovat lépe. Blood and Black Lace je vlastně vcelku prostý whodunit příběh, ale díky režijnímu uchopení Maria Bavy se z něj stala nesmrtelná žánrová klasika, která se navíc na konci po odhalení vraha přehoupne až do antické tragédie. Na kýble krve bylo ještě brzy, ale filmu bohatě stačí podmanivě hutná atmosféra a umně strukturovaný děj, aby dokázal zaujmout. Při druhém zhlédnutí mě to bavilo ještě víc a tu pátou hvězdu nepřidávám snad jen kvůli té rozvláčné předfinální fázi, kde film na malinkou chvíli ztratí dech. Jinak jde ale o naprostou pecku a silný stavební kámen, na kterém stojí základy giallo žánru. (12.03.2020)

Jestlize v The Girl Who Knew Too Much stvoril Mario Bava novy subzanr, v Blood and Black Lace prakticky definoval jeho pravidla. Vrah, skryvajici svou tvar za bilou maskou, zabiji sve obeti rozlicnymi predmety (samozrejmne ma cerne rukavice), je dostatecne brutalni a mnozstvi indicii postupne ukazuje na vetsinu vystupujicich postav. Oproti svemu predchozimu giallu se Bava jeste zlepsil na vsech frontach, ale nejvyraznejsi je to jiste u vizualniho zpracovani. Prechod k barve mu umoznil hotova kouzla (neco takoveho lze najit jen u nejvetsich pecek Daria Argenta) a pohled na vrazdu ve starozitnictvi a ji predchazejici honicku je naprosto uchvatny. Jednou z mala slabin je dost nepresvedcivy herec v roli inspektora, ale to je opravdu jen miniaturni vytka. Giallo! (01.06.2005)