Bacurau

Dlouhou dobu jsem měl pocit blízký tomu, který mám při sledování Schormova filmu Den sedmý - osmá noc. Tady se ale od náznaku podobenství nenásilně přechází k akčnímu westernu, a nakonec jsem si nemohl nevzpomenout na Tarantina. Tenhle obecně přeceňovaný režisér ve srovnání s Bacurau prohrává na celé čáře a nepomůže mu ani z hlediska kvantity jasné vítězství v záplavě krve a rádoby vtipných keců o ničem, tak typických pro jeho filmy. Pro mě osobně moc příjemné překvapení z Brazílie. (24.01.2023)

Jsou to už ca dvě dekády, co jsem vymetal art kina a nejrůznější fesťáky a nenasytně sjížděl klubové filmy pro tzv. "náročného diváka". Kdybych Bacurau viděl tehdy, jistě bych z něho byl nadšený a hledal v něm nejrůznější poselství a podobenství. Respektive bych si namluvil že jsem z něho nadšený a že jistě obsahuje nějaká ta poselství a podobenství. Dneska si ale nejsem moc jistý, co jím chtěl básník... tedy rejža... tedy rejžové vlastně sdělit. Ale umím si představit, že po jeho zhlédnutí by nejeden latinskoamerický peon či gaucho mohl dostat žízeň na krev nějakých gringů a spolu se svými bratranci a sousedy si s chutí zařádit při takovém malém lokálním mačetovém pogromu na skupinku turistů, která omylem zabloudila do jeho vesnice uprostřed pampy na konci světa. Ještě že hispánští vidláci sjíždějí radši spíš telenovely. Největší klad filmu je jeho zvláštní nepojmenovatelná atmosféra, syrová, lehce surreálná, lehce magicko-realistická, krásné exteriéry a pár hezkých brazilských ženských. No, opravdu vlastně jen ten pár, protože bývalá femmefatalistická superkrasavice Sonia Braga je už bohužel stařena. (23.12.2019)

Vynikající ukázka práce s divákem a jeho očekáváním. Někde v půlce se film přepne do úplně jinýho žánru a člověk nestačí zírat a k sociálně vyznívajícímu sdělení celého vyprávění se přidává westernový thriller, ve kterém se karty odhalují postupně, tak aby jsem se já jako divák do poslední chvíle intezivně zajímal o postavy i dění na plátně. Mimo mistrovsky odvyprávěný příběh se mě líbila určitý závoj tajemství, který se vznášel nad postavami i příběhem celé vesnice, právě v tom mě to připomínalo staré poctivé westerny. Nepochybuji ani na sekundu o tom, že na mém silném zážitku měla svůj díl i práce kameramana, který zejména v první půlu předvedl, jak se vypráví obrazem. (03.11.2019)

Bacurau má své muzeum, tím se od většiny řekněme městeček odlišuje. Příliš lidí do něj však nechodí, to kdyby tohle změnil třeba takový Udo Kier, možná mohlo být všechno jinak. Muzeum, přehrada, místní, trocha politiky a všudypřítomné rakve, těmi to všechno začíná, když je přejíždí cisterna s vodou. Už tahle scéna navodí správně westernovou atmosféru, už u téhle scény je zřejmé, že ještě bude mít hlubší význam, tak jako vše výše zmíněné. Nenavazuje na ni však žádný masakr, spíše taková sonda do života jednoho městečka v Brazílii, dlouhý, rozhodně však ne nudný, klid před bouří. A také neustálé budování napětí, které nekončí ani když Kleber Mendonça Filho a Juliano Dornelles začnou postupně odhalovat karty, právě naopak. Ve druhé polovině se ve změti žánrů opět dere do popředí western a je to výborné, obzvlášť v muzeu, nebo u "zahradníků". Nejzajímavější a snad i nejvíce nejednoznačnou postavou je Michael Udo Kiera, u nějž jsou ty politické narážky samozřejmě patrné nejvíce. Stačí vzpomenout na scénu schůze, která o všech návštěvnicích prozradí to pro děj nejpodstatnější. 80% (16.06.2023)

„Kde všichni jsou?! Musí tu někde být!“ Blíž, než si myslíš, „nácku“…Bacurau je jiné. Vůbec nejlepší na něm je, že stále nevíte, co vlastně sledujete (já však vzal s povděkem hlavně fakt, že snímek není „sci-fi“ v tom smyslu, kterého jsem se obával). Bacurau je svérázný, lehce zaostalý zapadákov se soudržnou komunitou (která se „nezdá“). Už jen ta „vlajkonoška“ v podobě doktorky, jež vyhlašuje o zesnulé, že je kurva, dává od oka přesné diagnózy („Migrény, nevolnosti, je mi na umření…“ - „To bude kocovina.“), nechává v nemocnici přespávat ožraly či vyhrožuje odřezáváním mužských údů. Ostatní postavičky by též vydaly na pár řádků. Velký klad (ale současně i zápor) filmu je to, že má na vše čas. Mistrně využívá ticha před bouří, buduje atmosféru izolace, stísněnosti a pozvolného napětí…jen škoda té rozvláčnosti. Každopádně jde o překvapivě zábavnou, moderní „westernovou vybíjenou“ (bez míče, ehm). A závěr? Dlouho jsem neměl takový pocit zadostiučinění a škodolibosti. Za mě slušné 4*. „Bacha lidi! Místní asi budou ozbrojení…“ (05.01.2020)