Noční zvířata

Nocturnal animals jsou filmem o jedné oběti vlastní nejistoty a o vlivu okolí, které (de)formuje, překresluje a přehlušuje její vlastní názory a pohled na svět. Tom Ford si natočil tak trochu vztahový Atlas mraků – hutnou skládačku, kde se áčkové drama prolíná s béčkově podvratnou parafrází příběhů od McCarthyho a společně tvoří perfektně naaranžované místo činu o jedné “vraždě”, která se vlastně asi ani nestala. Krásně nabubřelé a uhrančivé nic, které ale pod povrchem hodně zraje. (24.11.2016)

Velmi slušně zdramatizovaný a poměrně strhující, avšak notně ojetý příběh vidláků unášejících v liduprázdných texaských prdelích manželky a dcery ustrašených přizdisráčů na swingry a trochu toho vraždění, kombinovaný s pičoidní dekandencí artových hnědopichů. Příběh, jehož kokotská pointa je natolik jednoznačným myslomrdem, že ji musel distributor raději všem těm mongoloidům vysvětlit už v obsahu, aby náhodou nedošli k závěru, že je scénárista totální dement. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct ultimativní artista a lartpourlartistický bukanýr. Ani to však nezabránilo některým zdejším podobně vyhřátým tlučhubům hystericky si z toho poslintat fiží a jako vždy zapáleně hledat v hovně nestrávené zbytky. Nicméně jako režisér je ten módní teplomet opravdu zručný, film výborně odsejpá a je zábavný, takže vám ani nevadí, že v hlavní roli jako vždy nehraje pan Glyhlenhrál a opět jen tak strnule valí bulvy jako přišlápnutá ještěrka. Totéž platí i o té toporně odpudivé krejčovské panně z Adamsovy rodiny. Herecky vám to ale plně vynahradí standardně skvělý Míša Šanón a zde téměř nepoznatelný, avšak mrazivě slizký ňouma z Kikásu. Kdyby si Tomáš tím závěrem neukájel umělecké ambice pouťového psychologa a dotáhnul to k nějakému sysluplnému rozuzlení, mohla z toho být i něžně progelovaná plná palba. (10.03.2017)

Tom Ford je veľký talent, najmä čo sa týka kompozície záberov. Make-up, kostýmy a lokácie sú úžasné. Akurát dramaturg je priemerný. Film stojí a padá na ume spájať dve línií (niekedy kvôli flashbackom aj viac ako dve), čo je pomerne problematické. Časť s (nádhernou!) Amy Adams celkom funguje. Jej osamelý život v opustenej vile, s prázdnymi snobmi a ešte prázdnejšou galériou s do seba zahľadeným umením by som chcel vidieť v osobitnom filme. Aj línia dusného thrilleru, ktorý číta, má čo to do seba, problém je, že styčné body nie sú dostatočné previazané a zvýraznené a to, že číta knihu, je zrejmé len zo záberov na rukopis. Žiaden voice-over nepočuť, nič z toho nepôsobí literárne a je pomerne ťažké uveriť, že číta "skvelo napísanú knihu". Originály nápad vyrozprávať dva príbehy v jednom filme tak končí ako premárnená šanca vyrozprávať poriadne aspoň jeden z nich. U mňa to tento rok vyhral Refn. (05.12.2016)

Dva v jednom. Fiktivní příběh, který nepřímo souvisí s tím reálným. Mám z toho rozporuplné pocity, protože ten reálný mi vůbec nesednul, nemělo to hlavu ani patu a hlavně to nemělo žádné vygradování a žádný konec. Proč se postava Amy Adams chovala tak, jak se chovala, jsem nepochopila ani z pohledů do její minulosti, které nám to zřejmě měli celé objasnit. Naopak ten fiktivní příběh byl dost strhující, ač takovéhle příběhy nemám moc ráda, tak tady jsem měla přilepené oči k obrazovce a div jsem nedutala, hlavně tedy tak první půl hodina, příběh sice potom nějak vygradoval, ale té první polovině se to nevyrovnalo. Váhám, ale dávám 4*, i přesto, že se nedokážu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. (06.03.2017)

Příběh o ženě, která nechtěla překonávat překážky a o muži, který jí to připomenul. Zločin a trest na způsob Toma Forda. Žít a zemřít v dekadenci.. Audiovizuálně podmanivá mnohovrstevnost, která knižní motiv texaské pomsty metaforicky přenáší do bolestné reality. Líbí se mi, jak se archetypálnost postav a nelogičnosti v brakovém románu dají snadno omluvit jeho fiktivností i autorův smysl pro detail (volné šaty na nemocném detektivovi, čistota nehtů a toaletního papíru Raye Marcuse). Říkáte artová snobárna? Snobství je definováno jako přisuzování přílišné důležitosti společenskému postavení, módním trendům a majetku. Jakási víra, že existuje korelace mezi sociálním statusem a cenou člověka a já myslím, že cena člověka tady byla stanovena velmi přesně. Když se film formou přiblíží charakteru prostoru, ve kterém se odehrává, znamená to snad, že je takový ve své podstatě? Pak je Lost Highway příliš schizofrenní, Neon Demon příliš povrchní a Holičství příliš rasistické.. „No one writes about anything but themselves...” (30.11.2016)