Jak básníkům chutná život

Pokus o věrohodnou atmosféru každodenního všedního života bez školních představení a univerzitních lásek. Logicky tak tenhle díl stárne nejrychleji a třicet let po svém vzniku už v některých epizodách zkrátka drhne. Štěpán je ale naštěstí pořád romantickým snílkem s menším množstvím naivních tužeb, ale všechno divákovo odříkání plně vynahrazuje překrásná sbližovací linka na zámku. Takže na jedné straně nepochopitelné přešlapování na místě (sklípek), na druhé nejsilnější romantika s dokonalým závěrem. (26.04.2005)

----- "Dej blbci funkci - a vymyslí lejstro !" ----- Básníci jsou zpět ... v plné síle - v neobyčejně trefném satirickém pojednání, které vám dokonale přiblíží samu podstatu reálného socialismu. Nicméně jde o karikaturu roztomilou a vstřícnou - za prvé by jiná tehdy neprošla, a za druhé by se k básníkům ani nehodila. Ve výsledku se tudíž dívá na dobové nešvary nanejvýš shovívavě - s nadhledem a s pochopením. Snad i proto, že společně s výše uvedenými básníky věří na život a na lásku ... byť na třetí pokus. Škoda, že se za Štěpánem Šafránkem nezavřely dveře vagónu DEFINITIVNĚ, když odjížděl se svou vyvolenou vstříc lepším zítřkům a společnému životu ... že nenechaly filmového diváka v bláhové naději, že šťastně a spokojeně žije kdesi na venkově, na zdravém vzduchu, obklopen hloučkem dětí a vděčných sousedů coby občasných pacientů, pravidelně zásobován kopami zaručeně domácích vajíček. Jenomže to by Dušan Klein coby režisér patrně nevydýchal - proč ukončovat básnickou ságu v nejlepším, když se z ní dají v relativní pohodě dojit další a další díly ... že. (29.01.2021)

Divák všechny ty situace a hlášky zná natolik, že by je mohl zpaměti citovat, ale proč si osudy dvojice kamarádů znovu neprožít? Snílek Štěpán Šafránek naráží na tvrdou realitu a okusí, jak chutná pravý život, coby čerstvý lékař nastupuje do nemocnice ve svém rodném městě, aby záhy poznal strasti i radosti venkovského obvoďáka. My už sice nenajdeme nic nového, vše je nám notoricky známé, přesto to s touhle partou zase rádi zkusíme. A čekáme na svoje oblíbené hlášky. Jakmile přijdou, smějeme se jim popatnácté znovu. Tonička Jany Hlaváčové, Píšťalka a její plánovač „první dovolená v Jugoslávii“ nezapomenutelní. (25.06.2017)

Treti diel basnickej kvadrilogie dostal nazov Jak Basnikum chutna zivot. A ide o pekny kvalitativny zosup dole. Poetickost prveho dielu sa stratila, reziser Klein vie sice filmovat, ale herecke vykony su slabe -- snad len Rudolf Hrusinsky podal nadpriemerny vykon. Ale na samotnom Hrusinkom nemozno film stavat. Dejova linia je slaba a nevyrazna, dialogy obcas na urovni, ale obcas dementne. 40 % (25.01.2014)

A - finále. Další polistopadové pokračování už prostě odmítám spojovat s touto nezapomenutelnou, takřka bezchybnou třídílnou ságou o životě jednoho zvláštního člověka´, s duší básníka. Co ses naučil, musíš umět nějakým způsobem prodat. A Štěpán se snaží, co to jde. Hořce zklamaný z románků s Borůvkou a Jeskyňkou už se také vzdal recitování veršů, když však potkává Píšťalku, je v tom zase až po uši. Celý film opět spolehlivě drží kvalitu, stále rezonuje tou samou pohodou, jemnou ironií a nevtíravým vtipem, i když už se pomalinku vkrádá pocit oné šedi dospělého života, kdy už se na barvy a bezstarostnou atmosféru studií jen vzpomíná. Dušan Klein - v tom podepisuju názory mnohých přítomných - měl tímhle dílem skončit a zanechat tak třídílné veledílo, které by navždy oslovovalo diváky všech generací. Škoda. Přesto však, vřelé díky pane režisére, díky i vám pane Kříži, za ztvárnění nezapomenutelné postavy v dějinách českého filmu a vůbec... Básníci nikdy nevymřou, ne dokud se tyhle filmy budou promítat. 90% a 100% za celou trilogii. (23.06.2006)