Jeden z nich je vrah

"Nechci žít s vrahy… Nikdo si nesmí myslet, že může zabít člověk a že se mu nic nestane, když to dobře vymyslí " Detektiv v podání Jiřího Adamíry se sice ve svém úsudku, pokud jde o pachatele vraždy bývalého řidiče Marka, mýlí. Celý ten závěr této poněkud netradiční (s nádechem noir) detektivky tak i proto vyznívá tak trošku do ztracena. Přesto však má tento film své určité kvality. Mě osobně zaujaly zejména filosofující dialogy mezi Adamírou a Záhorským v roli policejního doktora o svědomí policisty: "Co je pro společnost menší riziko. Nevypátraný zločin, byť by to byla vražda a nebo zločin vypátraný, ale za cenu porušení zákona. A určitých etických principů"... "Svědomí, s tím bych začal mít problém, kdybych je nechal, aby je potrestal Bůh... Když mohu sám říci ano, to je svědomí." Rozhodně tedy nejde o plytkou detektivku, což samo o sobě není málo. (26.06.2018)

Rozhodně nelze říci, že jde o špatný film, ale od poloviny film dost přešlapuje na místě, děj negraduje, ale pořád tak plynule ubíhá. Nakonec se Lohniský přiznává, že Holého zabil při rvačce a najednou není co vyšetřovat. Otevřený závěr, kdy oběšeného Šmídu naleznou na půdě jeho chaty, dává jistý předpoklad, že bývalí dva komplicové se rozhodli zbavit nejslabšího z party...ale také to tak být nemusí. Trochu nedotažené, výkon Adamíry byl velmi slušný. (26.10.2008)

Filmová temná detektivka ve vynikající režii Dušana Klaina, která je jakýmsi milníkem ve svém žánru. Poctivá detektivní šablona se tentokrát nekoná. Vynikající scénář s perfektními dialogy si s divákem lehce pohrává a zároveň udržuje v napětí. Děj si drží tempo a velmi ponurou atmosféru. Tento snímek je názornou ukázkou poctivé filmařské práce a hereckých dramatických výkonů. Tohle už dnes nikdo nenatočí. Bohužel. (26.10.2014)

Co by řekl páter Knox? Dušan Klein hřeší zkraje kariéry jako protřelý kriminálník; detektivní jsou na jednom z jeho prvních filmů pouze mimikry. Když začíná zdánlivě křišťálově průhledná zápletka o vyřizování účtů mezi pašeráky uměleckých předmětů tát jako líčidla na upocené staré šlapce, přichází na světlo naprosto nečekané procesní a etické souzení metod zarputilého vyšetřovatele Hájka v podání Jiřího Adamíry, který kráčí za pachatelem přes příslovečné mrtvoly. Tento v žánru vzácný obrat podtrhují rozhovory vyšetřovatele s patologem v podání Bohuše Záhorského a dokonale antiklimatické završení případu, jež někteří příznivci žánru hodnotí podle mě vyloženě chybně jako výsledek scénáristické bezradnosti. Průběžně se mi vnucovaly vzpomínky na skvělou Pennovu Přísahu a mínění o detektivce jako o bytostně filosofickém žánru. Jeden z nich je vrah navíc zdařile ilustruje, jak krajně obtížné na otázku kdo to udělal? (nejen v intencích kriminalistiky, ale obecně) odpovědět. I když se Klein stal v desetiletích po Jednoho z nich nekorunovaným králem české filmové detektivky, je škoda, že ho opustily vyšší ambice ohledávat žánr, byť na úkor zábavnosti, jinými než klasickými prostředky. (14.01.2017)

Film, který má svoji atmosféru a odpovídá obsahem době vzniku. Dokonce bych řekl, že ji překračuje a to ve smyslu, kterého si autoři ostatních komentářů zatím příliš nevšimli. Totiž vyvolává otázku hranic kam až může poliejní vyšetřování jít a metod, které může vyšetřovatel použít. Dá se říct, že to soudruh vyšetřovatel poněkud "přehnal", když mu skupinka podezřelých po psychickém nátlaku z jeho strany takto zareaguje a dojde k další vraždě. Tímhle film odkazuje na bezpráví a všemocnost policejních složek, které u nás panovaly za socialismu. Tohle z filmu přežívá, avšak je to zakódováno asi pro většinu diváků jaksi příliš hluboko, jak je vidět např. tady. Proto pro mě jen průměr. (21.02.2011)