Papírový dům (Netflix verze)

Španělské seriály jsou pro mě teď velmi zajímavé téma, které se chystám trochu víc probádat. A La casa de papel je aktuálně asi jejich nejznámějším (a masou nejoblíbenějším) zástupcem. Vlastně se tomu vůbec nedivím. Profesorův plán je geniální a většina z únosců jsou sympaťáci nebo magoři, kterým nejde nefandit. Jejich červené kombinézy se pomalu, ale jistě stávají legendou a vsadím se, že se do nich i mimo Španělsko obleče na halloweenský večírek nemalé množství fanoušků. A já budu možná jedním z nich. Po první sérii jsem váhala, zda je to opravdu taková pecka. V průběhu třetí už mám jasno... 5* (23.04.2020)

Vymazlená lahůdka o jedné bankovní loupeži, jejíž organizátor počítal úplně se vším. Na jedné straně tu stojí skupinka různorodých loupežníků, které budete střídavě milovat i nenávidět a na té druhé sympatická policistka, která se jim marně snaží dostat na kobylku. Tady je všechno tak vypiplané, že tu člověk jen těžko najde nějakou scénáristickou mezeru. Jasně, občas si tvůrci vypomohou trochu lacinější berličkou, ale to jsou jen kapky v moři, které na celek nemají žádný vliv. jestli ale na něco seriál může sázet, tak jsou to geniálně napsané a zahrané postavy a luxusní dialogy. Vyjednávání mezi inspektorkou a šéfem lupičů patří k několika vrcholům, které tu Španělé nabízejí. Jedna z věcí, od které se člověk nedokáže odtrhnout. Třesu se na třetí řadu. 100% (26.08.2018)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)

Námět na seriál o vykradení španělské královské mincovny nezní špatně, ale všechny ty negativní věci v samotném provedení se asi přehlížejí, protože jinak by Papírový dům nikdy nemohl mít tak vysoké hodnocení. Neustále se tam opakuje, že to není film, ale přesně tak to vypadá. Když divák při sledování zůstává jen na povrchu, dá se u toho dobře bavit. Jakmile se jde hlouběji, narazíte na nesmysly a divné chování postav, které by vyjmenovat znamenalo několikanásobně prodloužit tento komentář. Spousta věcí jen na efekt. Často zbytečné plýtvání časem. Snaha působit vážně a reálně zde moc nefunguje. Od vznikajících milostných vztahů, až po akční scény. Neustálé míření zbraní, kde všichni dopředu vědí, že nikdo na nikoho střílet nebude. Pak jsou tam ale naopak příšerně umělé scény, kde salvy kulek netrefí nic. Občas je ale potřeba někoho trefit. Je jedno z jaké zbraně a vzdálenosti se střílí a kam, scénáristé milují, když kulka zůstane v těle a musí se vyndat. Do toho postřelené nebo jinak zraněné osoby ovládne sexuální chtíč, lidé od policie včetně rukojmích přecházejí na stranu zločinců a dál budují kariéru zloděje. Nikoho nezajímá jak moc nevěrohodně to působí. Stejně tak nikoho nezajímá, jak bude působit, když třetí a hlavně čtvrtou sérii ovládne korektní gender svět a najednou už tam nejsou jen homosexuálové, ale rovnou i transsexuál a kampaň metoo. I přes to všechno není problém pustit další díl a vydržet až do konce. To je asi tak nejzásadnější pozitivní věc, kterou můžu zmínit. (06.12.2020)

(Viděno kompletních 5 sérií) „A takhle sem poznala Profesora. Když sem mu mířila bouchačkou na koule. Na vztazích je dobrý to, že člověk zapomene, jak vlastně začaly.“ Oblíbit si prakticky jakékoliv z „měst“ je velmi jednoduché, a přestože vás některé z nich občas vytočí, každé (včetně Profesora) je perfektním dílem sestavy. Seriál není dokonalý, určité motivace, rozhodnutí a činy postav jsou méně uvěřitelné, protože tvůrci dávají prostor naplno vyniknout španělskému naturelu a protagonisté se občas nechávají unášet emocemi až příliš. Ale stále je Papírový dům napsán natolik chytře, originálně a napínavě (s tunou výborných zvratů), že mu tu „přecitlivělost“ snadno odpustíte, protože v současnosti patří jednoznačně k těm nejchytlavějším. Závěr 2. řady byl grandiózní a najednou začalo nové, podobné dobrodružství, které…bylo až překvapivě pořád kvalitní, ačkoliv míra zasahování citů do chování postav ještě vzrostla, pro někoho asi až přespříliš. Seriálový fenomén, který mě i přes řadu much dokázal vtáhnout a maximálně pobavit po celou svou dobu. (25.08.2019)