Lekce

„To je jako v detektivce. A v čemu sis myslel, že jsi se to octl.“ Taky mi trochu trvalo, než jsem se zorientoval, v čem jsem se v případě tohoto špionážním filmu octnul. Má totiž poněkud komplikovaný scénář a je v něm příliš mnoho postav, takže bylo těžké někdy usuzovat, kdo je kdo. Herecky je to velmi slušné, ač to v případě Karla Högera s Janou Brejchovou po boku není asi zas takové překvapení. Jinak škoda, že se film nevyhne jistému ideologickému balastu, kdy ukazuje jak jediní Rusové měli zájem o informace z hitlerovského Německa. A pak mě štvalo to zarámování celého děje poválečnou špionáží hlavního hrdiny proti západoněmecké vládě v úvodu a závěru film (zde jen v náznaku). (23.01.2024)

Nezaměnitelný československý film, jenž se zabývá špionážní činností ve válečném neutrálním Švýcarsku. V hlavní roli se objevil K. Höger ve své charakterově typické roli, jakožto německý profesor Albert Lenz, který emigroval do Švýcarska a kývne na nabídku přijímat šifrované zprávy německých spiklenců. Tyto informace měly být předány spojencům či být využity jiným prospěšným způsobem. Ve snímku jsou zmíněny významné fáze a zlomy války a čím víc válka spěje ke konci, tím víc je Lenz přesvědčen, že celá jeho snaha a riziko bylo zbytečné, neboť cenné informace, které získal, zůstaly nevyužity. Lenzovu manželku hrála poněkud překvapivě J. Brejchová. Veškeré ilegální aktivity měl zkušeně pod kontrolou osvědčený I. Prachař, který zahrál vydařeně švýcarského šéfa tajné služby. Ve vedlejších rolích se představilo mnoho známých československých i zahraničních herců, například V. Brabec hrál asistenta švýcarského komisaře a jeho role se dá považovat jako generálka pro majora Zemana. V tomto případě však filmových postav bylo už přespříliš, neboť nejeden divák v nich nepochybně ke konci filmu ztratí orientaci. Domnívám se, že se jedná o svým způsobem unikátní snímek, plný politických intrik a diplomatických úskoků v zcela netradičním prostředí, závěr filmu však je na můj vkus poněkud nepřehledný. (04.10.2012)

(Mezinárodní) politika stojí na pár principech: všichni jsou domluveni, ale každý opatruje své zájmy; nikdo nikomu nevěří, ale občas se hraje na přátelství; mluví se o zájmech národů, ale skutečností je zájem mocenských skupin. ___ Vcelku kvalitní film o tom, jak si Švýcarsko za druhé světové války udržovalo neutralitu a nezávislost a o tom, jak vědomá nečinnost západních spojenců donutila německého profesora dodávat zprávy Rusům. ___ V historii nejde o krátkou lidskou paměť, ale o to, že se svět stále proměňuje i opakuje. Lidé stále nově řeší tytéž úkoly a dostávají stejné lekce. U mnoha filmu zas nejde ani tak o to, jak nebo jestli diváka vyloženě pobaví, ale o informace, které z nich divák vydoluje, a o lekci, kterou můžou obsahovat. (05.11.2011)

Ideologicky poplatný retrospektivní úvod a zejména poslední dvě scény (evidentně naroubované) neubírají na kvalitě jinak koherentního celku. Solidně zpracovaný námět, byť navozená atmosféra poněkud pokulhává za zobrazovanými ději. Styl vyprávění á la nezúčastný divák zvolenému příběhu moc nesvědčí, i tak ale nadprůměr. (05.11.2011)

Téma je atraktivní a přitažlivé, zpracování ale pokulhává. Děj je příliš chaotický a těžko se občas orientovat, kdo je kdo. Navíc počáteční normalizaci zřejmě nadbíhalo vykreslení sovětské rozvědky jako jediné, která měla skutečný zájem na využití informací unikajících přímo z abwehru. Rovněž závěrečná scéna je zbytečně ideologicky návodná, což snímek, který si jinak po celou dobu drží určitou realističnost, dost shazuje. (18.02.2023)