Místenka bez návratu

Snímek popisuje příběh staré nemocné ženy, která zvažuje zdá má svědčit jako hlavní svědek proti válečnému zločinci nebo má radši nechat minulost minulosti a tím pádem se vyhnout zlobě obžalovaného, který je dnes vlivným občanem poválečného Německa. Neméně důležité jsou vzpomínky, která paní Vláčilovou ( Šejbalová ) ovlivňují - návrat dcery, která byla převychována v německé rodině. Tento film určitě není nějak napínavý a dnešního diváka bude asi nudit, ale svou naučnou hodnotu určitě má (hlavně ty vzpomínky - osud Pavly ). Navíc pointa se dle mého docela povedla. P.S. Jelikož je film poněkud starší, zvuková a obrazová kvalita není stoprocentní. 65% (02.08.2011)

Oba začínající režiséři si vzali na svá bedra opravdu nelehké břemeno. Silné téma a precizní scénář (také začínajícího) Vladimíra Körnera dle vlastní předlohy. Vše vloženo do postavy v podání Dámy československého dramatického filmu. Příběh ženy, snažící se zapomenout, ovšem její minulost se má znovu otevřít. Vele zkušené herce snímá stejně kvalitní kameraman a výsledek je opravdu znát. Vedle silného dráma si užijeme i milou dobovou atmosféru (hodina twistu či scény v plném provozu na náměstí) která film krásně zpestřuje. (09.03.2014)

Majngot, tyhle oficiální texty distributora to je mor. Civilní vylíčení práce kriminalistů je tady pomalu to poslední oč jde. --- Körnerův rukopis jde zde poznat, stýkání a potýkání s Němci je jeho bytostné téma, a vždy to pojme netradičně, jakož i zde. Některé scény a záběr jsou skvělé - poněmčelé děti čekající na nádraží na svých kufrech s cedulkou kolem krku až si je najdou jejich původní čeští rodiče, bloudění hrdinčiny bíle oděné dcery lesem křivolakých černých stromů (kde vůbec takový les je?), tmavá "německou minulost" skrývající skříň na vybílené půdě (symbol jak hrom). Prostě, kamera zde často čaruje a v tom ji účinně podporuje hudba. K tomu výkon Jiřiny Šejbalové, ale nejen její. Nejslabší je režie, takže nakonec dávám slabé čtyři hvězdičky, protože si shodně s předhodnotitelem mchnk myslím, že film je nedoceněný, leč často jsem si na mnoha místech filmu říkal, co by s takovým námětem, s takovým kameramanem a s takovým hereckým obsazením zvládli Vláčil či Kachyňa. (20.09.2015)

Tak tohle pro mne bylo těžké zklamání. Poněkud vyděračský a nebál bych se říct agitační film (pohledem na zlé německé kapitalisty, kteří nechtějí převzít vinu za nacismus, aby mohli nerušeně v soudovém NSR podnikat), který snoubí dvě naprosto protikladné filmové roviny - a to snové pasáže a představy proti naprosté a až ubíjející doslovnosti. Chybí tomu soudržnost, zaujetí, celé je to jak skládanka nahodilých obrazů z různých filmů, celé je to chladné jak psí čumák. (06.01.2021)

Dušan Klein tedy začínal v době rozkvětu České nové vlny! A tenhle film je jí plně poplatný a musím říci, že pro mě mnohem stravitelnější než některé klasiky tohoto období. Typické je prolínání několika dějových osnov. Kromě té základní, tj. chystání paní Vláčilové na proces do západního Německa, kde má svědčit proti válečnému zločinci, se zde objevují vzpomínky na minulost, která se jí hrůzně a různě vybavuje - na ono esesácké kápo v táboře na konci války, na setkání se svou dcerou, která byla dána na převýchovu do německé rodiny, zároveň také pouhé snové představy o tom, jak se této dceři, která se z Německa nevrátila ze Světového festivalu mládeže (jak odlišný pohled od Zítra se bude tančit všude), asi daří a jaké by bylo setkání po letech... Za jádro filmu považuji právě ono odcizení, k němuž odtržením matky a dcery za okupace, došlo, aniž byly obě ženy schopné najít k sobě znovu cestu. A jako druhé "já" zde proti paní Vláčilové vystupuje její lékař, který ji zbavuje iluzí, které si o své dceři vysnila... Jednoduchá, zpravidla jednohlasá hudba (flétna?), jednoduché, někdy až do surrealismu (starý sad s ořezanými větvemi) použité kulisy, které měly blízko i k tehdejšímu výtvarnému projevu, to všechno dává filmu vysokou hodnotu, přestože herecké výkony nijak neoslnily. (28.06.2016)