Po arabském jaru

Popis filmu navozoval "těžké" téma, což se potvrdilo. Je smutné, jak rychle zapomínáme (dost za to mohou média) a jak málo víme, co se děje za hranicemi Evropy a ještě méně nás to zajímá. Do Egypta se jezdí na pyramidy a tak se země donedávna jevila jako stabilní a bezpečná. Arabské jaro v roce 2011 setřáslo i egyptského vládce, ale bohužel, jak už to v systémech, které mají pseudodemokracii, bývá, následek byl ještě horší. Vláda armády nebo muslimského bratrstva, nakonec to pro běžné lidi bylo píchni, jak řízni. Lpění na moci za pomoci obušků, pušek, vězení, mučení, zastrašování i znásilňování. Člověk by nevěřil, že 4270 km od nás (po souši) ještě musí lidé toto podstupovat. Dokument mapuje stav za posledních pět let. Bohužel se situace nelepší, což je ukazováno zejména v oblasti práv žen, které to mají výrazně těžší než muži, už jen z principu, že Egypt je z 90 % muslimská země. Snímku bohužel chyběl odvážnější střih, protože jinak řekl co chtěl docela srozumitelně. Ještě postrádám nějaký apel na lidi mimo Egypt, jak by mohli pomoci, ale z filmu mám spíš pocit, že je to jejich občanský spor a sami se musí rozhodnout, jestli půjdou směrem k demokracii, vojenské vládě (už i v Barmě to jde opačným směrem) nebo právu šaría, což je pořád otevřené. My můžeme poukazovat na to, že nejsou dodržována ani základní lidská práva. (16.03.2016)