Zlý časy v El Royale

Z toho mám takové smíšené pocity. Vypadalo to zajímavě. To nepopírám. Jen mi unikly některé věci, respektive přítomnost některých osob v ději. Některé jak rychle přišli, tak zase odešli a říkám si, proč je tam teda dávali. Stejně tak co tam dělal buzna Chrísek Hemswortík. To jeho homoušské nakrucování mi bralo úplně požitek z filmu a měl jsem chuť to vypnout. /plně zbytečná postava, bez vysvětlení. No mohlo by to být pěkné, ale nemělo to vůbec pointu. Jaký význam měl teda ten hotel, že byl ve dvou státech? No škoda. Kdyby to bylo zpracováno s tím, že ty osoby do toho hotelu něco přitáhlo, nějak by byly propojené jejich osudy, více objasnění, líbilo by se mi to více. (28.03.2021)

Jeden z těch případů, kdy se režisér po výrazném filmu, který se zapsal do povědomí, hodně snaží překonat a trochu to ve svojí snaze přepískne - výrazně přecení svoje schopnosti a celá věc mu přeroste přes hlavu. Pořád se mi to docela líbilo a umím si představit časem dojít k pozitivnějšímu dojmu, přece jen tu je spousta věcí, co stojí za šanci sympatické a skvěle nacastované postavy, jejichž život jako by přesahoval potřeby příběhu - proto na nich divákovi záleží), ale zatím ten mišmaš považuju především za moc velký a zbytečný sešup - Goddard se potřebuje trochu nadýchat čerstvého vzduchu a smířit se s tím, že další jeho filmy mohou být normální a nemusí překonávat sám sebe - a pak se mu to klidně může povést. Takže dávám tři hvězdy, ale rve mi to srdce a na tom filmu mám vlastně hodně rád. (19.12.2018)

Předsudek byl ten, že jsem se od začátku bál toho, že půjde o film plný nudných dialogů a o partičce, která se náhodou sejde v hotelu a vyprávějí si životní moudra. Od začátku to tak vypadalo, že půjde o natahovaný film delšími střihy, ve kterých se nic moc neděje, ale nějaký náznak změny se projevil už po chvíli, kdy vyprávění skočilo od jedné postavy k druhé a navíc trochu v čase, aby nám byl nastíněn příběh jednotlivých postav. Film poté začne bavit a všechno to do sebe postupně a krásně zapadne a je z toho další překvapení. Jediná vada na kráse tohoto filmu je ta, že by bylo dost nepravděpodobné, aby se tyto postavy takto sešly a navíc aby to dopadlo tak jak to dopadlo. :D (27.02.2019)

Není žádným překvapením, když v tomto bodě napíšu, že zážitky z filmů jsou citelně ovlivňovány způsobem a prostředím, kde/jak na ně koukáme. Zlý časy v El Royale těží převážně z interakcí postav a mrazivé atmosféry. Zážitek je ale snadno nabourán jakýmkoli rozptýlením, protože dialogy zdaleka nedosahují údernosti Tarantinovek a několik retrohumorných prvků zase zabrání tomu, abyste celý příběh brali vážně, neřkuli pociťovali strach. Byť tedy nechci filmu nic vyloženě vytknout a považuji jej za velmi dobrý, nemohu říct, že by mě dokázal nějak hlouběji penetrovat. 7/10 (01.01.2019)

// Drew Goddard channeloval svého vnitřního Tarantina a natočil vlastní variaci na Osm hrozných, Pulp Fiction, 4 Rooms atd. Pomalý rozjezd naštěstí zachraňuje geniální soundtrack a hudba M. Giacchina, a jakmile dorazí na scénu Chris "chtěl bych být Manson, ale moc mi ten bad guy nejde" Hemwsorth, alespoň se to příběhově semkne natolik, aby to vydrželo být napínavý až do konce. Goddard i v závěru vytáhne nějaký překvápka, což je fajn, pořád jsem ale čekal jízdu jako v Chatě v horách, jen abych dostal podstatněji komornější story, která není zase tak originální, jak by asi měla/chtěla být. Zlý časy v El Royale nejsou špatnej film, moje očekávání ale byla daleko výš. 7/10 (11.10.2018)