Aladin

Na svou animovanou předlohu hraný Aladin v mnohém ztrácí, i tak je ale jeho sledování převážně příjemným zážitkem, zejména díky nákladné a barvami hýřící velkolepé výpravě s trochu nesourodou koncepcí, ovlivněnou vším možným. Arabské prvky se tu potkávají s vlivy indického Bollywoodu (včetně tanečního čísla na závěr) či estetikou brazilských karnevalů a bohužel dojde také na breakdance a beatbox. Z hlediska děje nejde přímo o kopii, neb přibylo několik pasáží a dvě nové písničky a u některých scén bylo zpřeházeno jejich pořadí a pozměněn jejich obsah (místy k lepšímu, místy k horšímu). Will Smith s přehledem zvládá být v roli Džina hravý, vtipný i dojemný. Mena Massoud a Naomi Scott v rolích Aladina a princezny Jasmíny si oproti němu získávají divácké sympatie již složitěji a Marwan Kenzari je v záporné roli sultánova rádce Jafara se svým koženým projevem a nedostatkem charismatu vyloženě tragický. (03.10.2020)

Jakožto obří fanoušek původního filmu (viděl jsem jej tak 50x určitě) jsem rozhodně měl nemalá očekávání, ovšem uklidňovalo mne, že je nyní u kormidla Guy Ritchie. Což se bezpochyby potvrdilo jako nesporná výhoda celé produkce, jelikož režijně je Ritchie stále neomylný a jen srší nápady. A Disney si navíc, co se týče přepracovávání svých legendárních animáků do hrané podoby, vybudoval obrovské know-how a totožně jako u Krásky a zvířete či Knihy džunglí cituje jednotlivé scény, které fanoušci snadno rozeznají a nostalgicky si zavzpomínají. I přesto, že toto všechno vím a přípravu jsem nepodcenil, mě překvapilo, jak moc velkolepý a výpravný nový Aladin je a jestli jsem si v dětském věku představoval, jak by vypadal v hrané formě, tak to by to bylo nejspíše přesně takto. Will Smith měl nesmírně obtížnou pozici v představění role, kterou v dabingové formě doslova definoval Robin Williams (ačkoliv jsem viděl film vždycky pouze v dabingu, Džin je prostě dokonalá postava), nicméně se mu to víceméně povedlo výborně, pouze v pár okamžicích to už s těmi skřeky přestřelil. Dále je třeba zmínit hlavní součást tohoto kouzelného příběhu Tisíce a jedné noci. Aladdin je z velké části muzikál, navíc s plně kultovními titulními písněmi, které samozřejmě skvěle fungují v kombinaci s neskutečnými barevnými výjevy na plátně, ovšem najdou se tu i dvě nové, zřejmě cíleně psané na ženskou emancipaci princezny Jasmíny (toť otázka, jestli se to zrovna do arabského světa hodí) a trošku z filmu trčí. Větší problém ale vidím ve finále, při kterém jsem se malinko ztrácet a vlastně už mě to CGI předvádění nebralo. Výjimečně neříkám, že bych krátil, ale 130 minut je zkrátka hodně a napoprvé to mé nadšení až do konce tedy nevydrželo (EDIT: napodruhé už ano!), to je ovšem jen mírný zádrhel u takovéhle pecky, která jistě vydělá hromadu zlaťáků. A mě jen zajímá, jestli opravdu adaptují některý z videosequelů, které následně disneyovci vyprodukovali.. (23.05.2019)

Na moje veľké prekvapenie to nebolo až tak zlé, aj keď miestami to vyspevovanie mi liezlo na nervy, no aspoň neiritovalo. Po vizuálnej stránke taká pastelková nádhera, ktorá by sa nestratila ani v Bollywoode, až sa čudujem, že ide o čisto americký snímok. Sympatickí herci, milá opička a vyžarovanie pozitívnej nálady. Škoda toho záporáka, mohol byť lepšie urobený, po vizuálnej aj obsahovej stránke. Lepší priemer. 65/100 (19.08.2019)

Animovaného Aladina som nevidel, takže porovnávať nemôžem a je vysoko pravdepodobné, že by ma tento hraný remake bavil podstatne menej. Takto ma bavil ale celkom slušne a nemal by som problém mu udeliť aj vyššie hodnotenie. Lenže čisto subjektívne, pesničky v disneyovkách sú pre mňa čisté peklo a oveľa radšej by som si nového Aladina pozrel v nejakej špeciálnej nemuzikálovej verzii. Príbeh má spád, ústrednej dvojke to sekne, Smith je občas ako džin otravný, najmä, keď mu scenár nariaďuje postmoderné hlášky, inak sa ale do role prekvapivo hodí aj on. Výprava veľmi potešila, len škoda nedomyslenej logiky, ale na tej v rozprávkovom žánri až tak nezáleží, že. 70% (15.03.2020)

Nová filmová doba a s ním i nové digitální publikum zákonitě potřebuje k životu nové moderní zpracování Aladina. Zpracování, které hýří barvami takovým způsobem, že se podle něj dá vybírat nová televize. Hodně lidí této pohádce natolik podlehlo, že začalo otvírat jednu láhev za druhou až místo setkání z Ginem se setkali s protialkoholní. Tady k otevření láhve vybízí zejména první část filmu, která nás seznamuje s hlavním hrdinou, princeznou, sultánem, hajzlem, opičkou a je to tak trošku nuda i když otvírací honička při který si hlavní hrdina zpívá není úplně marná. To podstatný se začně dít až s vypuštěním modrýho Will Smitha. Jeden efekt stíhá druhý, nápady se nešteří, někdy mě to až přijde až digitálně přehuštěný, ale oči maj pořád co sledovat. Samotný příběh taky začne mít větší spád, když se do příběhu s větší vervou přihlasí zlo, aby se pokusilo o souboj s dobrem a láskou. Když bych přemýšlel o tom co si kdo z filmu veme, tak u dětí je to jasný, je to prostě moderní pohádka s ambicí pobavit i dospělé. My starší kluci jsme v pohodě, máme tam hnědookou Naomi Scott a to nám bohatě stačí k tomu aby jsme nelitovali peněz, děti tam maj krom pohádek i zvířatka a samozřejmě romantická linie pro holky rovněž nechybí. Jak je to s hlavním hrdinou neumím říct Mena Massoud měl na mě moc velkou pusu i oči. Na své si přijdou rozhodně milovníci karnevalů, protože příchod Aliho do města hýří barvy, tancem, zvířaty, lidmi, prostě pompéznost osobně.Will Smith po delší době na českým plátně nového Aladina táhne, což je především díky digitálnímu pojetí Gina a jeho kouzel- těch především (což nemyslím vůbec zle ). Na to jak jsem se toho bál a čekal že mě kýč dobije pod sedačku jsem byl velmi mile překvapen, že se dá udělat v dnešní době pohádka jejiž sledování se nemění v horor. Někde na hranici mezi 3 - 4 * (22.05.2019)