Hádej, kdo přijde na večeři

Herecký koncert Spencera Tracyho, který byl tehdy už velmi nemocný, ale i v těžkých chvílích dokázal, že je pan herec. Stejně jako jeho celoživotní přítelkyně Katharine Hepburn, která oprávněně získala Oscara či Sidney Poitier. Stanley Kramer tyhle konverzační filmy uměl, i když mám pocit, že ty ze soudního prostředí byly ještě lepší. Hádej kdo přijde na večeři je moralitní film, ukazující na problém rasově smíšeného páru. Je zajímavé si uvědomit, kam se Amerika za 40 let posunula, když má teď ve svém čele černocha Obamu. Stejně jako ve filmu zaznívá slovo "negro", které by dnes asi vyvolalo negativní reakce. Je to studie lidského myšlení a tolerance. (10.05.2009)

Ačkoli na mě dýchla moje milovaná atmosféra klasických hollywoodských dramat, nakonec jsem se neubránil zklamání. Nechybí obvyklé krásné rozhovory, ale chybí dobrý příběh. Zcela chápu hrdiny v tom, co cítí, ale ačkoli zastávám názor, že milovat se musí naplno a bez přemýšlení, nechápu, proč se za každou cenu chtějí brát už po deseti dnech a důrazně odmítají jakýkoli náznak odkladu. Joey je pak i přes svou roztomilost a půvab neskutečně protivná svým přístupem "rychle nám to schvalte, my odlétáme za tolik a tolik hodin". Závěrečné rozřešení je sice milé, ale v rámci pochopitelného zachování nekonfliktnosti je celý problém příliš zjednodušen. Rasismus a etnicita nejde s romantickou komedií dohromady, zůstávají tak jen bravurní herecké výkony. (05.07.2007)

Neskutečně zajímavý film. Rozebírá mezirasové problémy ještě hlouběji než V žáru noci se Sidneym Poitierem ze stejného roku. Dva mladí lidé se do sebe zamilují a jsou přesvědčení o tom, že se vezmou. Rodiče ale z mezirasového sňatku nemají radost a vznikne problém. Nakonec se všichni sejdou v jedné místnosti a musí si vše vyříkat. Film hezky poukazuje na problémy tehdejší doby, protože dnes už by se nad něčím takovým už nikdo nepozastavoval. Má opravdu silné momenty a místy je neskutečně vtipný. Hlavně závěrečný monolog otce je dost povedený. "Dnes je tu vše vzhůru nohama." (21.01.2022)

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)

"Nemyslím si, že by na všechny mé námitky stačily čtyři hodiny." Nechci vypadat jako rasista, ale když si bílá holka přivede domů opáleného mladíka, jehož jedinou předností je velikost přirození, tak k tomu mám jisté výhrady. Pokud si však přivede vzdělaného a slušně vychovaného doktora, tak je mi úplně jedno, jestli je černý, žlutý nebo zelený s růžovými puntíky. Tady se však bílým rodičům nelíbí černoch, černým rodičům zase běloška a všichni se bojí budoucích problémů svých dětí. A já jsem se bavil zejména tím, jak byla slečna bez předsudků vychována a najednou rodiče odmítali nést následky své výchovy. To bylo velmi poučné. A taky jsem byl nečekaně zasažen myšlenkou o tom, že mám dětem dávat a nic od nich nečekat. Já už jsem totiž dostal od svých rodičů a oni budou dávat zase svým dětem. To má logiku, takže jsem si z této konverzačky odnesl i něco do života. (13.11.2018)