Hádej, kdo přijde na večeři

Dcera si domů přivede ženicha, jakého by si nejspíš každý rodič přál, kdyby ale nebyl černoch. Hádej, kdo přijde na večeři skvěle pracuje s tématem předsudků a tolerance, jež najednou rychle zmizí, když se situace začne dotýkat přímo nás. Film má několik vynikajících konverzačních scén a ani moc nevadí, že je to v zásadě taková jednoduchá moralita, dnes už v lecčems zastaralá, ale chvílemi jakoby přešlapuje na místě, chybí mu větší spád, možná by neškodilo, kdyby konfrontace nabrala větší grády. Také mě chvílemi rozčilovalo především chování dcery, která neustále vehementně prosazovala, že si musí ihned a okamžitě vzít muže, kterého zná 10 dnů, ale to je jenom detail. (31.01.2009)

Mistrovská práce Stanleyho Kramera. Odvážná studie lidských vztahů v bezchybném podání ústředních hrdinů. Konverzace morálně jednotných, i když jinak smýšlejících lidí, kde právě jejich morálka dostala touto diskusí přetěžkou zkoušku. Pěkně rozložené karty v zásadním protikladu, ovšem bez zdání samoúčelného nahození rolí, vždyť podobná konfrontace je skutečně reálná. A to nejen mezi smetánkou. Její jemnou inteligenci neopakovatelně stělesnili, at už v roli černošského lékaře Johna Prentica Sidney Poitier (gentleman černošských herců a dodnec u vrstevníků nepřekonán), či konzervativního Matta Draytona Spencer Tracy (v poslední roli je vidět, že postavou i dýchá). Myslím, že divák toužící po vpravdě inteligentním a lidském snímku bude touto mistrovskou hrou dialogů uchvácen. Já snímek beru jako snad nejsilnější apel na lidskou důstojnost a toleranci. (27.02.2006)

On byl black a ona byla bloncka. I koncem 60. let cosi zvláštního. On byl Dr., ona liberála dcerka, jejich budoucnost i tak vypadala na hovno... Velmi chytře napsaný film o tom, že můžete být sebevětší volnomyšlenkář a bojovník za rovnoprávnost, ale pokud si vaše děcko usmyslí, že si vezme černocha/bělošku, jdou všechny ideály stranou, protože víte, že svět je krutý a smíšená manželství to mají cokoli, jen ne snadné. Vztah Johna a Joanny je popisován jako SITUACE a jejich budoucnost jako logický PROBLÉM, který je potřeba vyřešít. Skvěle vymyšlené a zahrané postavy, kupa zajímavých myšlenek, které jsou aktuální ještě dnes. Ale ty dialogy zároveň až moc smrdí politickým manifestem - to mohlo fungovat tehdy, dnes to ale nestačí a hlavně závěrečná scéna jako vystřižená od Agathy Christie působí dost uměle (nehledě na to, jak se s ní legendární Spencer Tracy popasoval). A naopak musím pochválit strukturu příběhu, dávkování jednotlivých scén i práci s kamerou a scénou. Jo a i když to má v popisku komedii, je to hlavně drama. Toho humoru tam moc není - i když párkrát se určitě zasmějete. (27.03.2018)

Dávam štyri, ale priznávam, že som nedokázal plne oceniť ten spoločenský presah, torý film musel mať v dobe svojho vzniku. Divadelný monológový záver bol možno aj trochu prepísknutý, ale krásne ukázal ako sa dá na jednoduchej zápletke vystavať aj hlbší príbeh ako je tomu dnes (HÁDAJ, KTO PRÍDE)... Páčil sa mi humor, ktorý bol akoby len tak mimovoľne na pozadí... (22.02.2015)

Zvláštne, že som tento film videl po mnohých rokoch až dnes. Zvláštne, ako staromódne, divadelne, nerealisticky a moralisticky dnes pôsobí. Že získal Oscara a patrí medzi vychytené filmy nepričítam jeho kvalitám, ale skôr tomu, že zapadol do dobovej potreby. Do doby, keď vo viacerých štátoch Ameriky bolo zmiešané manželstvo trestné, doby keď vrcholili rasové nepokoje a keď sa iba nabíjala zbraň určená Martinovi Lutherovi Kingovi. Film je možné označiť ako jeden zo začiatkov idiotského projektu pozitívnej diskriminácie. Krajšieho, vzdelanejšieho a uhladenejšieho černocha než bol Sidney Poitier by ste v Amerike ťažko hľadali. Som zvedavý, ako by sa film vyvíjal, keby si tá rozmaznaná slečinka po 20 min. + 10 dňovej známosti domov doviedla nezamestnaného Sammyho Davisa jr., ktorý by namiesto diplomu z prestížnej univerzity doniesol preplnený výpis z registra trestov. Vo filme nie je prakticky ani jedna postava zo života, počnúc tancujúcim nosičom steakov a končiac Spencerom Tracym. Pripomínal mi nejaký laboratórny pokus pri ktorom sa vezmú typové figúrky, navodí sa situácia a potom sa už iba sledujú interakcie medzi nimi. Medzi jednoznačné pozitíva radím herecké výkony. A to nielen dôstojnú derniéru Spencera Tracyho, ale aj rovnako citlivý prejav Katharine Hepburn. Sidney Poitier je sympaťák, takže hrať nemusí a Katharine Houghton by prospelo menej pátosu a prehrávania. Pre mňa má tento film v súčasnosti význam najmä v tom, že ukazuje, aké jednoduché je byť tolerantným liberálom v teoretickej rovine a ako sa to zmení po priamom dotyku s realitou. Lebo opatrnosť pri miešaní rás a kultúr vychádza z atavistickej potreby zachovania identity. Buďte si istí, že všetky vaše multi-kulti ideály zažijú otras, keď sa vo vašich dverách objaví vaša dcéra s Cigánom, moslimom alebo trebárs s Jamajčanom. A tiež proti nim nemusíte nič mať, ale ... (23.02.2015)