Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Píše se rok 1955 a vláda v Československu vyhlásila amnestii pro poválečné emigranty. Řada se jich vrátila ke svým rodinám, jen na mladého Pavla Kociána čeká jeho osamělá matka marně. Navzdory jejím protestům je v jejím bytě jako podnájemník ubytován montér Tomáš Stach. Na Pavlův návrat donedávna čekala i jeho snoubenka Jana, avšak ta již přestala doufat a navštěvuje paní Kociánovou jen ze soucitu. Jednou večer navštíví Kociánovou neznámý muž, který se představí jako Jonáš a tvrdí, že Pavla zná. Mladík se prý brzy vrátí. Ve skutečnosti však Pavel tragicky zahynul v uprchlickém táboře a Jonáš je tajný agent. Jako první se o Pavlově smrti dozví Tomáš Stach, který převezme poštovní zásilku s Pavlovými osobními věcmi… Působivé psychologické drama režiséra Jiřího Krejčíka s vynikajícími herci v čele s Marií Vášovou vzniklo podle divadelní hry Františka Pavlíčka. Ta byla původně uváděna pod názvem "Černá vlajka", autor ji však přepracoval a přejmenoval na Labyrint srdce. Vzhledem k době vzniku je třeba brát s odstupem pozadí příběhu, které se liší od skutečnosti. Emigranty, kteří se spolehli na komunistickou amnestii, po návratu čekalo vězení. (Česká televize)

(více)

Recenze (27)

zette 

všechny recenze uživatele

Vyborne natoceny a zahrany film s velmi zajimavym scenarem. Skvele vykreslene jednotlive postavy pribehu, film ma az mysteriozni atmosferu a jistou davku napeti. Vasova v roli zoufale matky hraje jako o zivot, herecky urcite potesi i Munzar nebo Pleskot. Brejchova bohuzel zaujme jen celkem nezvykle tmavou barvou vlasu. Skoda, ze diky nametu film zustane asi navzdy zapomenut. ()

Gekacuk 

všechny recenze uživatele

Velice těžké hodnotit. Film je samozřejmě výborně zvládnut mistrem kumštu panem Krejčíkem. Skvěle psychologicky vykreslené postavy a vygradovaný děj. Vášová je grandiózní. To už se dnes nevidí. Ovšem propagandisticky je film záludnější než prostoduché agitky let padesátých. Takže dávám kompromisních 60%. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Nebýt toho kontextu, který mi celou dobu neskutečně pil krev, bylo by to slušné drama, které nezapře um svého režiséra. Herci skvělí, psychologie postav propracovaná, atmoška by se dala krájet a pointa sice očekávatelná, nicméně krutá... Jenže film otevřel František Smolík slovy: "To víte.. Západní Německo. Cenzura... " a pak už to jelo. Emigranti, co mají rozum a šťastně se vrátí, se mají dobře, ale ti, kteří to štěstí neměli, byli v západoněmeckém lágru zastřelení lidma, kteří jim bránili v návratu.... Dalo by se to všechno brát jako fikce, ale když ono to byla tak strašně okatá propaganda. A když mi něco celou stopáž takhle pije krev, víc dát nemůžu... :( ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Poněkud méně povedený "Vyšší princip" - podobný je jak rok vzniku filmu (1960 a 1961), tak i herecké obsazení (Vášová, Brejchová) a rovněž také i dějová linka má shodné rysy (matka přichází o svého syna a dělá vše proto, aby jej ještě mohla spatřit). Samotný film v době svého vzniku musel dosahovat i opěvování stejného jako "Vyšší princip", ovšem dnes, když už víme, jak to všechno doopravdy bylo, se díváme na danou tématiku z druhé strany barikády. Emigranti utíkali ne proto, aby mohli zničit s pomocí západu svou vlast, ale aby se měli lépe, než by jim bylo dopřáno zde. Nikomu neškodili, ba naopak byli všem ku prospěchu věci (jak komunistům - odpadla jim práce s "nebezpečnými živly", tak západu - příchod levné pracovní síly). A prozření Marie Vášové, že "pokud by se měl syn vrátit takto zle poznamená, tak to raději vůbec" - nyní ztrácí na účinku. Nicméně nic se nemění na tom, že Vášová byla skvělá dramatická herečka a Brejchová ještě pískle. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

"Chcete vyslíchat, kádrovat, nebo si dát rande?". Ptá se, jako vždy, vynikající Jana Brejchová, která tu má ovšem silnou konkurenci. Matka čekající, doufající a na těžkosti dané doby narážející v podobě Marie Vášové je dokonalá. Hrdost a odhodlanost nevzdat se, má tato herečka v sobě a pravidelně dává svým postavám toto silné charisma. Nájemník, který má montérky a knížku, se nemusí o svou budoucnost bát, nicméně upřímnost a pohrdání nutnou lží, jsou vlastnosti, které se politicky nerozdělují. Závěr není bohužel tak silný, jako celý předchozí děj, ovšem precizní, širokoúhlá Krejčíkova režie a Liškovo temné tóny, dodávající všemu perfektní příchuť, drží film v nadprůměru, o tom není potřeba diskutovat. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

  • Původní divadelní hra Františka Pavlíčka byla nejprve uváděna pod názvem Černá vlajka. Až později se ji autor rozhodl přejmenovat na Labyrint srdce. (topr harley)

Reklama

Reklama