Morálka paní Dulské

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek. (14.08.2008)

Baldinka válí, z rolí dobrosrdečných a chápajících tetiček Pa, noblesních dam, které vnučkám pořizují u Podolské rukavičky, a všech nadmíru milých žen se přehrála v lakotnou babiznu, která despoticky ovládá celou rodinu. Všichni ostatní jen sekundují, všemu dominuje Baldová. Panovačnost Dulské je natolik silná, že její duch je přítomen, i když Dulská je mimo. Vše ovládá, všemu vévodí, o všem rozhoduje. Krejčíkovi se nádherně podařilo vykreslit starosvětskou atmosféru a především natočit předvoj Sňatků z rozumu, v nichž měl Filip opravdu na co navazovat. (13.08.2023)

Film o ne vábných stránkách kapitalismu lze udělat nejen s vkusem, ale i úsměvem a nadhledem. Měšťácké pokrytectví (existuje ovšem i proletářské a zdaleka se neomezuje na komunisty) bylo a je vděčnýn tématem. Zatímco soudobý konzumismus je chápán a nazírán současnou veřejností odlišně, zdaleka ne vyhraněně, ten starý byl za stara skoro vždy kritizován. Zprava, zleva, zespodu - a když to jen trochu šlo - i zeshora. Svým způsobem čítankový příběh ve stylu Olbrachtovy ANNY PROLETÁŘKY "ozvláštňuje" několik "maličkostí": vedle brilantní Krejčíkovy režie k tomu přispívá i scénář Jiřího Frieda a pak přímo přehršel uměleckých výkonů, jimž v titulní roli vévodí stařičká Zdena Baldová, pro niž nesmíme zapomínat na Fabianovou, Tomášovou, Šejbalovou či tehdy zvláště mladou Janu Brejchovou. Zhýralost sluší i standardní suverenitě Vladimíra Ráže. Zapomenout nelze ani na dobře fabulovaný obsah, v němž je protikladem jásotu jedné strany (kolem paní Dulské) i postupný nárůst sebevědomí hlavní hrdinky. Právě toto odmítání schematického chování "výcviku a zase výcviku ..." v duchu obligátního dobového černobílého vnímání problému, je zdrojem síly Krejčíkova přístupu. Ocenění zaslouží i rázné pojetí Šejbalové v její roli rázné, přímočaré dívčiny tety. Nezávisle na datu natočení máme před sebou jeden z mála filmů padesátých let, které svou úrovní i sdílností oprávněně oslovují již několik generací filmových diváků. (16.04.2008)

Je to velice příjemná a téměř k dokonalosti dovedená satira na pokryteckou morálku ctihodných měšťanů. Nezáleží na tom, jaký je skutečný stav věcí. Záleží na tom, jak se věcí jeví širokému okolí. Nezáleží na tom, že se nejedná spravedlivě a se ctí. Záleží na tom, že se udržuje společenská vážnost a významnější veřejné postavení bez poskvrny. Lidé si nikdy nebyli rovni. A tak se rozehrává herecký koncert, kdy se pletichaří, zneužívá se důvěřivosti obyčejného lidu, ostentativně se dává najevo vysoké společenské postavení, lakotí se, udílejí se rozkazy na všechny strany a odmítají se osobní zodpovědnosti za vzniklé situace. Obyčejný člověk byl vždy proti majetnější vrstvě v nevýhodě. A přesto i při takto rozdaných kartách může ze třenic vyjít s malým vítězstvím. Hlavní postavou je ctihodná paní Dulská (skvělá Zdeňka Baldová), nejvyšší vládkyně v domě i ve vlastní rodině, která lpí na společenské vážnosti rodiny. Ve jménu rodinné prestiže je schopná intrikovat s neobyčejným důvtipem, aby s přísným výrazem vyžadovala morálku od všech zúčastněných. Nesnese žádný odpor, komanduje vše a pečlivě hlídá všechny vnější znaky. Mezi další výrazné postavy patří její syn Zbyšek (dobrý Vladimír Ráž), kterému dělá největší radost lamentování matky. Pokouší se o vzpouru proti zavedeným pořádkům, ale pohodlný život se opouští jen velice obtížně. Dále je zde nová služka rodiny Hanka (příjemná Marie Tomášová), která je paní velitelkou vmanévrovaná do nezáviděníhodné pozice. Ta ji sice trvale poznamená, přesto z ní dokáže vyjít s vítězstvím a převahou. Je zde neteř Dulské Juljaševičová (elegantní Vlasta Fabianová), která se ve vlastním zájmu dokáže zapojit do běhu událostí s neobyčejným zápalem, aby se dosáhlo cíleného výsledku. A jsou zde dcery ctihodné paní Dulské: naivní a romanticky čistá duše Mela (sympatická Jana Brejchová) a rozmazlená, panovačná a škodolibá Heša (zajímavá Alena Martinovská). Z dalších rolí: trpící a mlčenlivý pan rada Dulský (Bedřich Vrbský), Hančina ochotná kmotra Tadrachová (Jiřina Šejbalová), či odkopnutý nápadník a voják Jašek (Luděk Munzar). Ano, morálka lidí je věčné téma. Puritáni se jí ohánějí s každým slovem i každým pohybem svého těla. Ale hlasitě jí vyžadují pouze od druhých, pro sebe nemohou mít tak přísná měřítka, když vše vykonávají ve jménu morálky. Pokrytectví stále vládne světu. A toto je rozkošné dílo. (01.06.2016)

Morálka pani Dulskej ma najprv prekvapila tým, že na dobu vzniku (1958), nie je skoro vôbec poznačená ideológiou. Potom ma chytil zaujímavý dej, s detailnou psychologickou kresbou postáv a skvelý herecký výkon Jany Brejchovej (jediný dobrý člen rodiny). Nikdy by som nepovedal, že 70 rokov starý film podá problematiku spoločenského postavenia tehotnej ženy 100X lepšie, než dnešné sociálne drámy. (08.02.2022)