Dívka s třemi velbloudy

Velký poprask kolem ještě nenarozeného Pepíka. Ještě štěstí, že bude mít za babičku velmi výřečnou Slávku Budínovou, o kterou se navíc uchází bývalý iluzionista Radovan Lukavský! Roztomilá komedie (s notnou dávkou nadsázky) o vážných věcech. Dnes působí možná komicky scény ze sociálky a běhání po úřadech, které Bobina s matkou musela absolvovat - v době socialismu a politické nesvobody, na druhou stranu je mnohem horší fakt, když si uvědomíme dnešní lhostejnost, ať už státu nebo i lidí; alespoň tehdy matky nepohazovaly své potomky v igelitkách po lese, parku či do popelnic jako v součané demokratické společnosti jednadvacátého století... (11.03.2012)

Komediálně laděný příběh ze šedesátých let přináší s sebou téma vážné. Mladá dívka Bobina se při jedné zábavě seznámí s mladým montérem. Znají se asi jen 4 hodiny, ale výsledkem této známosti je nový život. Onen mladý muž však brzy zahyne na stáži v Alžíru. Bobina, jako jedinou památku na svého náhodného partnera má pohlednici se třemi velbloudy. Film je prošpikován výbornou konverzací velice připomínající italské filmy. I přes svoji závažnost jde o výtečnou komedii. Nejkrásnější hláška z celého filmu je z úst postarší ženy. Tuto větu pronesla v přeplněné nemocniční ordinaci: "Všechny jsme tu na potrat a každá dělá, že jí bolí v uchu." Film je méně známý, a to je škoda vážení. (06.03.2008)

Zapomenutá komedie aneb Jen kdyby mně dali malej krámek...aspoň docela malinkej koloniálek, abych byla svou paní. Já bych ani tak moc nekradla, to ne, to zas já nejsem taková. 1) Roztomilá poněkud surreálná komedie v sobě nezapře atmosféru československé nové vlny. Díla básníka filmového obrazu Václava Kršky se, pravda, mezi typické novovlnní produkty neřadí, přesto kafkovské scény na osobním oddělení, před potratovou komisí či v nemocnici, stejně jako dojem neskutečna umocňující výborná jazzová hudba a nedostatek kontaktního zvuku s nepřirozeně působícími ruchy, o svérázném humoru nemluvě, se před klasickou produkcí nové vlny věru stydět nemusí. Jak dlouho jste spolu chodili? Od půl dvanácté do dvou. 2) Vynikající Slávce Budínové zdatně sekunduje Zuzana Ondrouchová. Snímek představuje i řadu pěkných chlapů - Milouše - herce malých rolí 36letého Vladimíra Pospíšila, hezkého nápadníka Jardu - Petra Sedláčka, otce dítěte Pepíka Bajcuru - Jana Langšádla, abych jmenoval alespoň ty nejpřitažlivější. Ženská, když chce být vedoucí, musí někomu podržet. A komu? Někomu nahoře. No jo, ale když těch ředitelů a kontrolorů je dneska moc. Ve filmu padne i milá charakteristika mladičkého Jaroslava Satoranského (nic proti němu): Lepěj se mu ruce a je cejtit mejdlem. 3) Jakožto pamětníka mě dostal záběr na pouliční prodej zmrzliny do čtvercových plochých oplatek s vydutým kulatým dnem. Těch jsem se nalízal...Fakt milej film... (29.11.2010)

Geniální film, nestačím zírat. Připomíná mi o rok mladší Nejkrásnější věk, pouze zápletka je tu daleko lechtivější. Když se na první scéně ukázala Ondrouchová se svým lolitkovským vzhledem, čekal jsem nějakou komedii o prvních nesmělých láskách. No, komedie to byla, první láska patrně taky, ale nesmělá ale určitě né. Hodinu a půl trvající chození s místním fešákem, který se mi mimochodem vůbec nelíbil, při kterém ti dva neprohodili ani slovo, zato však dělali věci, které slušné páry provádějí až po svatbě, bylo korunováno výborným dialogem v přibližném znění: Miluješ mě? No jasně že jó, jinak bych s tebou přeci tó... A to byl jen úvod k dalším výborným řečem typu: "už jste u nás dlouho nebyl"" no ona je zima""bobina je v porodnici?""kde by měla být - v cukrárně?""Bobino vstávej, přijeli soudruzi z Alžíru" a to už vůbec nemluvím o uměleckých sochařských skvostech ve filmu se také vyskytujících typu spící zahradník nebo matka s dítětem. (26.01.2013)

Souhlas, vůbec to není špatný film. Opomenutý asi neprávem. V 16-ti matkou a ještě to "zdědit" po své matce. Skvělá Slávka Budínová a Zuzana Ondrouchová, kterou si pamatuji z Táto sežeň štěně. Ta bohužel svou kariéru tak daleko nedotáhla a předčasně zemřela (1978). Scénář i režiii nepojal Krška melancholicky jak by se u této problematiky čekalo, ale komediálně. (19.11.2010)